SLOVENSKO - Na levém břehu řeky Váh nedaleko Žiliny se na vápencové skále vypínají zříceniny hradu Strečno, v minulosti nejbezpečnější pevnosti Pováží.
Hrad Strečno je snad ze všech hradů na Slovensku nejdostupnější . Nejhezčí výhled se nám nabízí z hradní věže a z chodníku nad hradem .Krásný výhled směřuje do Strečnianského průlomu v údolí Váhu a části Domašínského meandru. Na severu je vidět hřeben kriváňské části Malé Fatry , Kysucká vrchovina a Kysucké Beskydy .Hrad postavili pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století . Jeho úkolem byla ochrana mýtného na důležité cestě Považím. O století později byl hrad v držení Stiborovců , po nich patřil mezi majetky královny Barbory a z původně malé pevnůstky se měnil na významný hrad.V roce 1446 se dostal do rukou liptovského zemana Pongrácza ze sv. Mikuláše.K další změně vlastnictví došlo v roce 1483 , kdy král Matyáš Korvín daroval Strečno svému vévodovi Pavlu Kinizsimu . V roce 1523 se hrad dostal do rukou Jana Zápolského . Ten v roce 1529 již jako korunovaný vladař odstoupil hrad sourozencům Kostkovcům . Vzápětí se Mikuláš Kostka usiloval získat i panství blízkého Starého hradu, který vlastnili Pongráczovci . Pongráczovci si však své vlastnictví ubránili a Strečnianské hradní panství po smrti pana Mikuláše prošlo prostřednictvím jeho starší dcery Anny na jejího manžela Štěpána Dersffyho . Když se pak Anina vnučka Katarína provdala za barona Štefana Wesselényiho , na začátku 17. století se na Strečně usadil nový rod , který nobarokovými úpravami dokončil stavební vývoj hradu.
František , syn nabyvatele panství, vynikal jako vojenský velitel a povinnosti ho zdržovali daleko od domova. Péče o Strečnianska panství zůstávala převážně na jeho manželce Žofii Bosniakové . Ta však koncem dubna roku 1644 , ještě ne pětatřicetiletá, na Strečně zemřela. O jejím životě se doslova říkají legendy a dokonce byla námětem prohistorický román Joža Nižňanský .Po Wesselényiho smrti v roce 1667 se novým vlastníkem hradu stal císařský generál Ján Jakub Lowenburg , který dal v roce 1689 prozkoumat poškozené prostory hradu. Tehdy objevili v kryptě hradní kaple téměř neporušené tělo Žofie Bosniakové.
Hrad Strečno byl pro svůj význam a osobité architektonické hodnoty prohlášen za národní kulturní památku a po desetiletích výzkumů, záchranných i konzervačních prací a památkových úprav je od léta roku 1995 zpřístupněn veřejnosti.
pondělí 13. ledna 2014
Fiľakovský hrad
SLOVENSKO - Výraznou dominantou města Fiľakovo na Slovensko-maďarském pomezí je zřícenina Fiľakovské hradu, který přežil i tatarské vpády v 13. století.
O počátcích hradu a jeho názvu koluje několik pověstí. Většina z nich se váže k pastýři a ostražitý ovčáckých psů.Fiľakovský hrad, který postavili na křižovatce důležitých obchodních cest, má své počátky již v předtatarském období .V roce 1242 se vzpomíná na hrady, které se Tatarům nepodařilo obsadit. Pevnost byla zřejmě ve vlastnictví Kacsicsovců a jednomu z nich král Belo IV. hrad v roce 1246 odebral.
Strategická poloha neunikla ani Matúši Čákovi Trenčianskému, který si hrad přivlastnil. Mezi majetky koruny se vrátil až po Matúšově smrti v roce 1321. Král Albrecht dal Fiľakovský hrad v roce 1438 do zálohy Perényiovcům.Když se však Štefan Perényi v roce 1471 angažoval na vzpouře proti králi Matějovi Korvínovi a navzdory omilostněn nadále spřádal nitky odboje, královské vojsko v roce 1483 hrad dobylo.
Panovník za jeho správce ustanovil Budínského kapitána Blažeje Raskaya a ten po Matyášově smrti dostal Fiľakovský hrad od Vladislava II. Jagellonského do vlastnictví. Provdáním Raskayovej dcery Doroty za Františka Bubeka se Fiľakovský hrad dostal mezi majetky tohoto rodu.V roce 1554 se však hradu zmocnili Turci a celou přilehlou oblast pak připojili k Osmanské říši jako správní jednotku spravovanou z Fiľakovského hradu. Hrad zůstal v tureckém vlastnictví téměř 40 let.Tak to zůstalo až do podzimu roku 1593, kdy císařský-uherská vojska hrad dobyli a osvobodili i okolí. V následujících desetiletích zůstal Fiľakovský hrad vojenskou pevností , kde se vystřídal celou řadu kapitánů.V roce 1682 spojené turecko-kurucká vojska hrad dobyli, vyplenili a vyhodili do vzduchu. Fiľakovský hrad se z této pohromy již nevzpamatoval. Po roce 1972 část zříceniny zakonzervovali a později v obnovené Bubekové baště zřídilo Městské muzeum historickou expozici hradu.
Poddanskou obec poprvé vzpomínají v polovině 13. století jako osadu s mýtem. Městská privilegia dostala v roce 1423, a tak se postupně rozšiřovala na území pod hradním kopcem. Po zničení hradu na konci 17. století nezanikla. Rozvíjely se v ní několik řemesel a zemědělství, ke kterým v 19. a 20. století přibyly menší průmyslové podniky. O historii hradu a města je možné se více dozvědět v Městském muzeu.
O počátcích hradu a jeho názvu koluje několik pověstí. Většina z nich se váže k pastýři a ostražitý ovčáckých psů.Fiľakovský hrad, který postavili na křižovatce důležitých obchodních cest, má své počátky již v předtatarském období .V roce 1242 se vzpomíná na hrady, které se Tatarům nepodařilo obsadit. Pevnost byla zřejmě ve vlastnictví Kacsicsovců a jednomu z nich král Belo IV. hrad v roce 1246 odebral.
Strategická poloha neunikla ani Matúši Čákovi Trenčianskému, který si hrad přivlastnil. Mezi majetky koruny se vrátil až po Matúšově smrti v roce 1321. Král Albrecht dal Fiľakovský hrad v roce 1438 do zálohy Perényiovcům.Když se však Štefan Perényi v roce 1471 angažoval na vzpouře proti králi Matějovi Korvínovi a navzdory omilostněn nadále spřádal nitky odboje, královské vojsko v roce 1483 hrad dobylo.
Panovník za jeho správce ustanovil Budínského kapitána Blažeje Raskaya a ten po Matyášově smrti dostal Fiľakovský hrad od Vladislava II. Jagellonského do vlastnictví. Provdáním Raskayovej dcery Doroty za Františka Bubeka se Fiľakovský hrad dostal mezi majetky tohoto rodu.V roce 1554 se však hradu zmocnili Turci a celou přilehlou oblast pak připojili k Osmanské říši jako správní jednotku spravovanou z Fiľakovského hradu. Hrad zůstal v tureckém vlastnictví téměř 40 let.Tak to zůstalo až do podzimu roku 1593, kdy císařský-uherská vojska hrad dobyli a osvobodili i okolí. V následujících desetiletích zůstal Fiľakovský hrad vojenskou pevností , kde se vystřídal celou řadu kapitánů.V roce 1682 spojené turecko-kurucká vojska hrad dobyli, vyplenili a vyhodili do vzduchu. Fiľakovský hrad se z této pohromy již nevzpamatoval. Po roce 1972 část zříceniny zakonzervovali a později v obnovené Bubekové baště zřídilo Městské muzeum historickou expozici hradu.
Poddanskou obec poprvé vzpomínají v polovině 13. století jako osadu s mýtem. Městská privilegia dostala v roce 1423, a tak se postupně rozšiřovala na území pod hradním kopcem. Po zničení hradu na konci 17. století nezanikla. Rozvíjely se v ní několik řemesel a zemědělství, ke kterým v 19. a 20. století přibyly menší průmyslové podniky. O historii hradu a města je možné se více dozvědět v Městském muzeu.
Hrad Ľupča
SLOVENSKO - Hrad Ľupča se vypíná nad Slovenská Ľupča nedaleko Banské Bystrice.
Vznikl před rokem 1250 a původně sloužil královské rodině jako lovecké sídlo.Později hrad měnil majitele a ti ho přizpůsobovaly svým požadavkům, čehož důkazem jsou mnohé dostavby a přestavby. Při úpravách v 17. století bylo nádvoří doplněno arkádami, v místnostech byly vyměněny klenby.V tomto období byl hrad sídlem ľupčianskeho panství , kterému patřilo mnoho vesnic na východ od Banské Bystrice. Po požáru v roce 1860 byl objekt upraven na sirotčinec , v období předešlého režimu zde byly soustředěny řeholní sestry. Díky trvalému využití hrad přežil a je poměrně dobře zachován .Ve zvonici v horním hradě je instalován zvon o hmotnosti přibližně 50 kilogramů a je věrnou replikou původního zvonu, který v roce 1657 dal na hradě umístit uherský palatin František Wesselény , jeho tehdejší majitel. V dobových listinách se však uvádí, že již v roce 1672 byl prasklý.Neví se přesně, dokdy vyzváněl, později ho umístili ve Vlastivědném muzeu v Banské Bystrici. Odhaduje se, že z hradu nezazněl hlas zvonu přibližně tři a půl století.Hlas zvonu zní v gis tónině . Má zachován původní nosný systém a po obvodu také původní znění z roku 1657.Slyšet ho je možné při významných událostech na hradě - výročích, vzácných návštěvách, svatbách a podobně.
Hrad je v současnosti v rekonstrukci a nenacházejí se v něm muzejní expozice. Rekonstrukce hradu by měla být dokončena ještě letos. Odborníci zatím dokončili rekonstrukci Gizelínho domu , pojmenovaného po nejstarší dceři císařovny Sissi a Tríbelovu chodbu , nesoucí jméno polského rytíře Tríbela .
Také jižní část nádvoří , vstupní část do dolní části hradu , barokní konírny a renesanční věž . Rekonstrukční práce probíhají i na horním hradě a na dolním nádvoří.
Vznikl před rokem 1250 a původně sloužil královské rodině jako lovecké sídlo.Později hrad měnil majitele a ti ho přizpůsobovaly svým požadavkům, čehož důkazem jsou mnohé dostavby a přestavby. Při úpravách v 17. století bylo nádvoří doplněno arkádami, v místnostech byly vyměněny klenby.V tomto období byl hrad sídlem ľupčianskeho panství , kterému patřilo mnoho vesnic na východ od Banské Bystrice. Po požáru v roce 1860 byl objekt upraven na sirotčinec , v období předešlého režimu zde byly soustředěny řeholní sestry. Díky trvalému využití hrad přežil a je poměrně dobře zachován .Ve zvonici v horním hradě je instalován zvon o hmotnosti přibližně 50 kilogramů a je věrnou replikou původního zvonu, který v roce 1657 dal na hradě umístit uherský palatin František Wesselény , jeho tehdejší majitel. V dobových listinách se však uvádí, že již v roce 1672 byl prasklý.Neví se přesně, dokdy vyzváněl, později ho umístili ve Vlastivědném muzeu v Banské Bystrici. Odhaduje se, že z hradu nezazněl hlas zvonu přibližně tři a půl století.Hlas zvonu zní v gis tónině . Má zachován původní nosný systém a po obvodu také původní znění z roku 1657.Slyšet ho je možné při významných událostech na hradě - výročích, vzácných návštěvách, svatbách a podobně.
Hrad je v současnosti v rekonstrukci a nenacházejí se v něm muzejní expozice. Rekonstrukce hradu by měla být dokončena ještě letos. Odborníci zatím dokončili rekonstrukci Gizelínho domu , pojmenovaného po nejstarší dceři císařovny Sissi a Tríbelovu chodbu , nesoucí jméno polského rytíře Tríbela .
Také jižní část nádvoří , vstupní část do dolní části hradu , barokní konírny a renesanční věž . Rekonstrukční práce probíhají i na horním hradě a na dolním nádvoří.
Hrad Červený Kameň
SLOVENSKO - Národní kulturní památka Červený Kámen je mohutný zachovalý hrad, situovaný na křemencové skále nad osadou Pila v Malých Karpatech.
Původně královský hrad z poloviny 13. století fungoval jako součást pohraničního opevnění západních hranic Uherska.Počátkem 16. století se stal majetkem rodiny Thurzovců a od roku 1535 byl ve vlastnictví rodiny Fuggerovců , kteří patřili k nejbohatším evropským magnátem a finančníkům.Její představitel Anton inicioval rozsáhlou přestavbu na pevnost s mohutnými suterénních skladovacími prostory .Měla být překladištěm zboží na obchodní cestě do západní Evropy. Hrad však funkci skladů nikdy neplnil.Koncem 16. století přešel do majetku rodiny Pálffyovců , kteří zde sídlili až do roku 1945. Pálffyovci proměnili strohou pevnost na renesančně-barokní sídlo s nádhernou vnitřní výzdobou.Impozantní jsou zachovány interiéry s bohatými štukovými obrazci vyplněnými figurálními výjevy Apoteóza a mytologických scén a náročně vybavená sala terrena z roku 1656 od italského mistra J. Tencalla .Muzeum Červený Kameň zobrazuje vývoj bytové kultury šlechty a měšťanstva na Slovensku s důrazem na umělecko-historický charakter sbírkových předmětů a dějiny hradu Červený Kameň.Můžete tam vidět instalaci dobového interiérového zařízení šlechty od období renesance po období secese.Zároveň se seznámíte i s původními interiéry hradu (lékárna, kaple Nanebevzetí Panny Marie nebo kabinet zbraní).Muzeum obsahuje více než 13 tisíc uměleckých předmětů, které jsou rozděleny do deseti sbírkových skupin: sbírka nábytku , porcelánu, skla a keramiky , sbírka obrazů , grafik , plastik , sbírka zbraní , textilu (zejména orientální koberce, výšivky a vojenské uniformy, ale i užitkové textilie), sbírka archivní povahy (soukromé fotografie Pálffyovské rodiny, ale i jiných šlechtických rodin), sbírka kovů, která obsahuje svícny, různé jídelní náčiní či hygienické nádoby každodenní potřeby a sbírka různých předmětů (například upomínkové předměty, těžítka, vějíře, lovecké trofeje) .V hradním podzemí jsou vybudovány rozlehlé sklepy , které patří k největším ve střední Evropě. Dělí se na dva trakty.Vnější má dvě patra a jeho dolní patro je jedna místnost dlouhá 70 metrů a vysoká 9 metrů.
Z sklepů lze projít do obranného systému hradu , který představují čtyři nárožní bašty , přičemž každá z nich je jinak architektonicky řešena.
Atrakce na hradě
Hradní vinotéka , umístěná před hradním mostem, nabízí možnost ochutnat vína z malokarpatského vinařského regionu.
Atrakcí je i jízda na jezdeckých ponících, koních a jízda v kočáru po historickém parku.
V areálu hradu je i možnost občerstvení , ať už v restauraci nebo v kavárně v hradním paláci.
Původně královský hrad z poloviny 13. století fungoval jako součást pohraničního opevnění západních hranic Uherska.Počátkem 16. století se stal majetkem rodiny Thurzovců a od roku 1535 byl ve vlastnictví rodiny Fuggerovců , kteří patřili k nejbohatším evropským magnátem a finančníkům.Její představitel Anton inicioval rozsáhlou přestavbu na pevnost s mohutnými suterénních skladovacími prostory .Měla být překladištěm zboží na obchodní cestě do západní Evropy. Hrad však funkci skladů nikdy neplnil.Koncem 16. století přešel do majetku rodiny Pálffyovců , kteří zde sídlili až do roku 1945. Pálffyovci proměnili strohou pevnost na renesančně-barokní sídlo s nádhernou vnitřní výzdobou.Impozantní jsou zachovány interiéry s bohatými štukovými obrazci vyplněnými figurálními výjevy Apoteóza a mytologických scén a náročně vybavená sala terrena z roku 1656 od italského mistra J. Tencalla .Muzeum Červený Kameň zobrazuje vývoj bytové kultury šlechty a měšťanstva na Slovensku s důrazem na umělecko-historický charakter sbírkových předmětů a dějiny hradu Červený Kameň.Můžete tam vidět instalaci dobového interiérového zařízení šlechty od období renesance po období secese.Zároveň se seznámíte i s původními interiéry hradu (lékárna, kaple Nanebevzetí Panny Marie nebo kabinet zbraní).Muzeum obsahuje více než 13 tisíc uměleckých předmětů, které jsou rozděleny do deseti sbírkových skupin: sbírka nábytku , porcelánu, skla a keramiky , sbírka obrazů , grafik , plastik , sbírka zbraní , textilu (zejména orientální koberce, výšivky a vojenské uniformy, ale i užitkové textilie), sbírka archivní povahy (soukromé fotografie Pálffyovské rodiny, ale i jiných šlechtických rodin), sbírka kovů, která obsahuje svícny, různé jídelní náčiní či hygienické nádoby každodenní potřeby a sbírka různých předmětů (například upomínkové předměty, těžítka, vějíře, lovecké trofeje) .V hradním podzemí jsou vybudovány rozlehlé sklepy , které patří k největším ve střední Evropě. Dělí se na dva trakty.Vnější má dvě patra a jeho dolní patro je jedna místnost dlouhá 70 metrů a vysoká 9 metrů.
Z sklepů lze projít do obranného systému hradu , který představují čtyři nárožní bašty , přičemž každá z nich je jinak architektonicky řešena.
Atrakce na hradě
Hradní vinotéka , umístěná před hradním mostem, nabízí možnost ochutnat vína z malokarpatského vinařského regionu.
Atrakcí je i jízda na jezdeckých ponících, koních a jízda v kočáru po historickém parku.
V areálu hradu je i možnost občerstvení , ať už v restauraci nebo v kavárně v hradním paláci.
Starý hrad
SLOVENSKO - Starý hrad jsou vlastně zříceniny hradu, zvedající se ve výšce 475 metrů přímo nad Váhem, na jeho pravém břehu, výrazná dominanta Pováží.
Hrad postavili na ochranu staré cesty vedoucí Považím, nedaleko brodu, kde stará cesta procházela z pravého břehu na levý.Patřil Varinskému panství a zpočátku se jmenoval Varín , vzpomíná se v roce 1267. Název Starý hrad dostal až po postavení Strečna , které převzalo jeho původní funkci. Poprvé se tak vzpomíná v roce 1384.Nejstarší částí hradu byla věž , která mohla vzniknout ještě v 13. století. Hrad tehdy patřil předkům Balassovců pak Matúši Čákovi a v roce 1323 Zvolenské županů Donč..Později se dostal do královských rukou. V 14. století, kdy sídlil na hradě královský kapitán s posádkou, postavili některé obytné a hospodářské budovy .Od roku 1443 patřil většinou Pongrácovcům výjimkou krátkých období, kdy se o hrad bojovalo jako například v letech 1529 až 1553 ve válce s Mikulášem ze Strečna. Pongrácovci zde bydleli až do 16. století, když si v Krasňanech postavili pohodlný renesanční zámek a nepohodlný hrad opustili. Do začátku 18. století sídlili na hradě jeho strážci. Po jejich odchodu začal hrad postupně chátrat.Hrad svým půdorysem protáhlého tvaru sleduje charakter terénu. Na nejvyšším bodě stála věž podkovitého půdorysu , na západ od ní stáli zpočátku budovy na nevelkém nádvoří. Až Pongrácovci hrad v druhé polovině 15.století doplnily pozdně patrovým palácem v prostoru horního hradu.Na východ od věže v předhradí vybudovali obydlí pro vojenskou posádku a hospodářské budovy, které tvořily součást předsunuté obrany hradu. Předhradí uzavírala šíjových příkop , nad kterou byl pravděpodobně most.
Hrad si zachoval zdivo a dispozici středověkého hradu. Věž je dodnes zachována asi do výšky druhého patra. Na západ od ní jsou viditelné zbytky paláce a ostatní poškozené zdi sledují terén skály.
V předhradí je viditelná šíjové příkop a základy hospodářských budov. V areálu se místy zachovaly otvory původních oken a vstupů . Na paláci je vidět část gotického arkýře. Ze zříceniny je unikátní pohled na Domašínsky meandr Váhu .
Varín je obec na Slovensku u Žiliny. První doklady o přítomnosti člověka v této části Žilinské kotliny pocházejí ze starší doby kamenné. Další archeologické nálezy známe až z období mladší a pozdější doby kamenné (4.-3. Tisíciletí před Kristem). Prvním písemným dokladem o obci je zatím listina Bela IV. z roku 1254, podle níž se řešil spor o majetky se šlechtickou rodinou Hunterovcov.Obyvatelé Varína se zabývali zemědělstvím, chovem dobytka, domácí výrobou, z níž se postupně vyvinula výroba řemeslnická.
Město Žilina - čtvrté největší město na Slovensku katedrálním chrámu v Žilině - je nejvýznamnějším a nejstarším objektem v centru města Lázně Turčianske Teplice - vzdálené asi 15 km od Žiliny.
Hrad postavili na ochranu staré cesty vedoucí Považím, nedaleko brodu, kde stará cesta procházela z pravého břehu na levý.Patřil Varinskému panství a zpočátku se jmenoval Varín , vzpomíná se v roce 1267. Název Starý hrad dostal až po postavení Strečna , které převzalo jeho původní funkci. Poprvé se tak vzpomíná v roce 1384.Nejstarší částí hradu byla věž , která mohla vzniknout ještě v 13. století. Hrad tehdy patřil předkům Balassovců pak Matúši Čákovi a v roce 1323 Zvolenské županů Donč..Později se dostal do královských rukou. V 14. století, kdy sídlil na hradě královský kapitán s posádkou, postavili některé obytné a hospodářské budovy .Od roku 1443 patřil většinou Pongrácovcům výjimkou krátkých období, kdy se o hrad bojovalo jako například v letech 1529 až 1553 ve válce s Mikulášem ze Strečna. Pongrácovci zde bydleli až do 16. století, když si v Krasňanech postavili pohodlný renesanční zámek a nepohodlný hrad opustili. Do začátku 18. století sídlili na hradě jeho strážci. Po jejich odchodu začal hrad postupně chátrat.Hrad svým půdorysem protáhlého tvaru sleduje charakter terénu. Na nejvyšším bodě stála věž podkovitého půdorysu , na západ od ní stáli zpočátku budovy na nevelkém nádvoří. Až Pongrácovci hrad v druhé polovině 15.století doplnily pozdně patrovým palácem v prostoru horního hradu.Na východ od věže v předhradí vybudovali obydlí pro vojenskou posádku a hospodářské budovy, které tvořily součást předsunuté obrany hradu. Předhradí uzavírala šíjových příkop , nad kterou byl pravděpodobně most.
Hrad si zachoval zdivo a dispozici středověkého hradu. Věž je dodnes zachována asi do výšky druhého patra. Na západ od ní jsou viditelné zbytky paláce a ostatní poškozené zdi sledují terén skály.
V předhradí je viditelná šíjové příkop a základy hospodářských budov. V areálu se místy zachovaly otvory původních oken a vstupů . Na paláci je vidět část gotického arkýře. Ze zříceniny je unikátní pohled na Domašínsky meandr Váhu .
Varín je obec na Slovensku u Žiliny. První doklady o přítomnosti člověka v této části Žilinské kotliny pocházejí ze starší doby kamenné. Další archeologické nálezy známe až z období mladší a pozdější doby kamenné (4.-3. Tisíciletí před Kristem). Prvním písemným dokladem o obci je zatím listina Bela IV. z roku 1254, podle níž se řešil spor o majetky se šlechtickou rodinou Hunterovcov.Obyvatelé Varína se zabývali zemědělstvím, chovem dobytka, domácí výrobou, z níž se postupně vyvinula výroba řemeslnická.
Město Žilina - čtvrté největší město na Slovensku katedrálním chrámu v Žilině - je nejvýznamnějším a nejstarším objektem v centru města Lázně Turčianske Teplice - vzdálené asi 15 km od Žiliny.
Budatínský hrad
SLOVENSKO - Na soutoku řek Váh a Kysuce stojí Budatínský hrad (zámek), který je od roku 1949 s obcí Budatín součástí Žiliny.
Hrad vybudovali na křižovatce starých obchodních cest - povážské a silnice vedoucí do Slezska. Budatín byl původně postaven jako vodní hrad začátkem 14. století.Jeho nejstarší částí je obytná románská věž , kterou užíval i Matúš Čák Trenčianský. Od 16. století zámek obývali jeho nejznámější vlastníci - Suňogovci, kteří ho vlastnili do konce 18. století .Právě rod Suňogovců významnou měrou pozitivně ovlivnil architektonický vývoj zámku, když ho renesanční přestavbou přebudovali na pohodlné sídlo. Anton Suňog dal ještě postavit kapli , hospodářské budovy a zvelebil nejbližší okolí - zámecký park , všechno už v klasicistním slohu.
Posledním majitelem byl rod Csákyovců , který si podržel vlastnická práva až do roku 1945 . Také pokračovali ve stavebních úpravách zámku, zejména v sedmdesátých letech 19. století , kdy bylo nutné opravovat zámek, který byl zničen po velkém požáru v roce 1849 .Rekonstrukci stavby, ne však v původním rozsahu, udělali v letech 1920 až 1922 , čímž se Budatín stal na svou dobu moderním sídlem s elektrickým osvětlením a ústředním topením.Dnes se z původního zámeckého zařízení zachovala pouze zámecká jídelna přístupná z prvního patra věže s vyřezávaným nábytkem a dřevěným vyřezávaným obložením stěn a několik obrazů. Interiér v prvním patře zařízený dobovým nábytkem je pouze replikou původního zařízení.V prostorách Budatínskeho hradu (zámku) v současnosti sídlí Povážské muzeum Žilina vlastivědné muzeum.Vlastivědné expozice zde prezentují vývin přírody a společnosti od nejstarších dob, s důrazem na specifika sběrné oblasti, ke kterým patří například i unikátní drátenické umění.
Upoutají i historické sbírky , bronzové archeologické nálezy , doklady o slovanském osídlení středního Pováží a kovářské středověké nástroje zpod hradu Vršatec.
Symbolickým zasazením posledního stromu do centrální aleje otevřeli zrekonstruovaný Budatínsky park v areálu Budatínského hradu v Žilině. V parku je nasazeno 61 nových stromů a 750 nových keřů. Byli vyřezané nemocné stromy a ty , co sem nepatřily. Obnovená byla unikátní lipová alej, jsou zde lavičky a naučná stezka. V budoucnu je náš zájem propojit Budatínsky park s hradem Strečno. Ať už cyklistickou nebo i pěší trasou. Národní kulturní památka Budatínsky park byla vždy místem odpočinku Žiliny a chceme, aby se jím opět stala Lidé sem mohou přijít, relaxovat, projít se. Ale v rámci našeho kalendária plánujeme pořádat široké spektrum různých kulturních a společenských akcí. Chceme, aby park znovu ožil, aby sem přišli lidé nejen ze Žiliny, ale i obyvatelé z okolí.
Hrad vybudovali na křižovatce starých obchodních cest - povážské a silnice vedoucí do Slezska. Budatín byl původně postaven jako vodní hrad začátkem 14. století.Jeho nejstarší částí je obytná románská věž , kterou užíval i Matúš Čák Trenčianský. Od 16. století zámek obývali jeho nejznámější vlastníci - Suňogovci, kteří ho vlastnili do konce 18. století .Právě rod Suňogovců významnou měrou pozitivně ovlivnil architektonický vývoj zámku, když ho renesanční přestavbou přebudovali na pohodlné sídlo. Anton Suňog dal ještě postavit kapli , hospodářské budovy a zvelebil nejbližší okolí - zámecký park , všechno už v klasicistním slohu.
Posledním majitelem byl rod Csákyovců , který si podržel vlastnická práva až do roku 1945 . Také pokračovali ve stavebních úpravách zámku, zejména v sedmdesátých letech 19. století , kdy bylo nutné opravovat zámek, který byl zničen po velkém požáru v roce 1849 .Rekonstrukci stavby, ne však v původním rozsahu, udělali v letech 1920 až 1922 , čímž se Budatín stal na svou dobu moderním sídlem s elektrickým osvětlením a ústředním topením.Dnes se z původního zámeckého zařízení zachovala pouze zámecká jídelna přístupná z prvního patra věže s vyřezávaným nábytkem a dřevěným vyřezávaným obložením stěn a několik obrazů. Interiér v prvním patře zařízený dobovým nábytkem je pouze replikou původního zařízení.V prostorách Budatínskeho hradu (zámku) v současnosti sídlí Povážské muzeum Žilina vlastivědné muzeum.Vlastivědné expozice zde prezentují vývin přírody a společnosti od nejstarších dob, s důrazem na specifika sběrné oblasti, ke kterým patří například i unikátní drátenické umění.
Upoutají i historické sbírky , bronzové archeologické nálezy , doklady o slovanském osídlení středního Pováží a kovářské středověké nástroje zpod hradu Vršatec.
Symbolickým zasazením posledního stromu do centrální aleje otevřeli zrekonstruovaný Budatínsky park v areálu Budatínského hradu v Žilině. V parku je nasazeno 61 nových stromů a 750 nových keřů. Byli vyřezané nemocné stromy a ty , co sem nepatřily. Obnovená byla unikátní lipová alej, jsou zde lavičky a naučná stezka. V budoucnu je náš zájem propojit Budatínsky park s hradem Strečno. Ať už cyklistickou nebo i pěší trasou. Národní kulturní památka Budatínsky park byla vždy místem odpočinku Žiliny a chceme, aby se jím opět stala Lidé sem mohou přijít, relaxovat, projít se. Ale v rámci našeho kalendária plánujeme pořádat široké spektrum různých kulturních a společenských akcí. Chceme, aby park znovu ožil, aby sem přišli lidé nejen ze Žiliny, ale i obyvatelé z okolí.
Zámeček Mojmírovce
SLOVENSKO - Zámeček Mojmírovce se nachází 15 kilometrů jižně od města Nitra v obci Mojmírovce.
První písemná zmínka o bývalém městečku s bohatou historií pochází z roku 1156. V obci je několik dominant, které svědčí o zajímavé minulosti. Jednou z nich je právě již zmíněný zámeček Mojmírovce , který je umístěn v romantickém prostředí chráněného parku.Historie vzniku zámečku začala po ukončení tureckých válek v období, ve kterém se vraceli do vesnic uprchlíci - původní obyvatelé, i noví přistěhovalci. V roce 1721 postavili Huňadyovci velký zámeček v barokním slohu, později po požáru byl zámeček přestavěn v klasicistním slohu. Součástí zámečku byla botanická zahrada zvaná "skleník", která dnes již neexistuje.Chloubou Huňadyovců byl velký hřebčín , ve kterém chovali ušlechtilé plemena arabských, španělských a italských koní. Úspěchy v pěstování koní byly podnětem pro uspořádání veřejných dostihů , které se uskutečnily na huňadyovském panství v roce 1814. Vešli do historie jako první dostihy v tehdejším Uhersku.Po několika rekonstrukcích se ze zámečku a bývalého hřebčín stalo moderní hotelové a kongresové zařízení s komplexními službami v cestovním ruchu . Barokně - klasicistní zámeček v Mojmírovcích je nejen významnou dominantou obce, ale i kulturním, turistickým a vzdělávacím střediskem Jihomoravského kraje.
Navštívit zde můžete i relaxační centrum (bazén, sauna, fitness, vířivka) a střelnici nebo si přijít zahrát tenis či plážový volejbal.
První písemná zmínka o bývalém městečku s bohatou historií pochází z roku 1156. V obci je několik dominant, které svědčí o zajímavé minulosti. Jednou z nich je právě již zmíněný zámeček Mojmírovce , který je umístěn v romantickém prostředí chráněného parku.Historie vzniku zámečku začala po ukončení tureckých válek v období, ve kterém se vraceli do vesnic uprchlíci - původní obyvatelé, i noví přistěhovalci. V roce 1721 postavili Huňadyovci velký zámeček v barokním slohu, později po požáru byl zámeček přestavěn v klasicistním slohu. Součástí zámečku byla botanická zahrada zvaná "skleník", která dnes již neexistuje.Chloubou Huňadyovců byl velký hřebčín , ve kterém chovali ušlechtilé plemena arabských, španělských a italských koní. Úspěchy v pěstování koní byly podnětem pro uspořádání veřejných dostihů , které se uskutečnily na huňadyovském panství v roce 1814. Vešli do historie jako první dostihy v tehdejším Uhersku.Po několika rekonstrukcích se ze zámečku a bývalého hřebčín stalo moderní hotelové a kongresové zařízení s komplexními službami v cestovním ruchu . Barokně - klasicistní zámeček v Mojmírovcích je nejen významnou dominantou obce, ale i kulturním, turistickým a vzdělávacím střediskem Jihomoravského kraje.
Navštívit zde můžete i relaxační centrum (bazén, sauna, fitness, vířivka) a střelnici nebo si přijít zahrát tenis či plážový volejbal.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky
(
Atom
)