Pohanská - Keltské Oppidum

Pohanská se zvedá na kótě 497 západního svahu Malých Karpat v katastru obce Plavecké Podhradie.Severně od něj, ve vzdálenosti 550 m, se nachází zřícenina středověkého hradu, zvaného Plavecký zámek.Pohanská tvoří v těchto místech předhůří, a to značně vysoké, protože nejvyšší vrcholy středního pásma Malých Karpat, táhnoucího se východně od ní, ji převyšují sotva o 60 m. Proto pohled na pohanského se severu a západu - jak na horu vystupující náhle z jednotvárné roviny - je krásný, ba uchvacující.Také za dobré viditelnosti s jejím vrcholu lze přehlédnout širý obzor od Javoriny na severo-západě obrysy Bílých Karpat, Buchlovské vrchy nad Velehradě, Pálavské hory na jižní Moravě a na jihu až Vídeňský les. Tyto okolnosti jistě hrály důležitou roli při volbě místa, jako útočiště pro obyvatelstvo a jeho majetek, rozsáhlého opevněného sídla kmenové zprávy veřejné i náboženské. Jak uváděl již Štefan Janšák, dnes nelze se bez pohnutí rozhlédnout s vrcholu pohanskými. A co pociťoval jen ještě primitivní člověk, vysvětlující si vše nadpřirozenými silami, i hloubku doliny, i výšku hory, i dálného obzor! Svému Bohu nemohl být nikde blíže, jeho moc a sílu nikde nemohl více pociťovat, jako právě když se zde nacházel. Těmto okolnostem lze děkovat, že Pohanská je snad jedno z největších uzavřených, souvislými valy obohacených prehistorických sídlišť na Slovensku.


Dějiny
Pohanská byla obydlena již v mladší době kamenné. Na různých místech se zde našlo několik broušených a štípaných kamenných nástrojů ztracených nejstaršími rolníky pravděpodobně při lovu nebo exploataci dřeva. Podobně lze interpretovat i ojedinělé nálezy ze starší doby bronzové - bronzovou jehlici s provrtán hlavicí. První sídliště vzniklo až v mladší bronzové době. Lid velatické kultury zde vybudoval menší hradiště. Osídlena byla především akropole a některé terasy, které byly zřejmě již v této době upravovány. Poznatky o osídlení v tomto období poskytly nálezy keramiky.Typické pro danou dobu byly Amforová tvary, zásobnice, ale i běžný kuchyňské nádobí - hrnce, talíře, mísy, šálky. Bronzové artefakty přesto, že v té době to byla základní výrobní surovina, jsou doloženy pouze několika noži, jehlicemi či hroty šípů. To naznačuje, že snad šlo jen o vojenskou umělé obohacení z níž dokonce chybějí doklady řemeslné činnosti v prostředí této doby jinak běžné. Vyvrcholení dějin pohanských nastalo příchodem Keltů. Již v době příchodu do střední Evropy byla jejich společnost strukturována a hierarchicky organizovaná. Budování hradišť chápali proto jako logickou potřebu. Keltové byli zároveň vynikající řemeslníci především ve zpracovávání kovů, v hrnčířství a podobně. Tyto danosti se odrazily i v tom, že hradiště se kromě center moci staly i středisky řemesel a obchodu, k čemuž přistoupil samozřejmě také kult. Uvedenému typu keltských hradišť mluvíme oppidum. V mladší době laténské (přibližně ve 2. století před n.. 1.) se takovým oppida stala i Pohanská.



Opevnění
Oppidum na pohanského zabíralo plochu 49 ha. Tento prostor chránily tři prstence valů. Vnější prstenec vytvářel jakýsi půlkruh natočený na severovýchod. Podobný tvar sledovali stavitelé i při vyměření středního valu.Akropole byla chráněna třetím, podstatně menším prstencem, který nejdůsledněji sledoval průběh vrstevnic. Štefan Janšák popisuje opevnění hradiště Pohanska takto (označení valů v popisu odpovídají jeho nákresu na obrázku výše): Vstup na hradiště směřoval kdysi se strany východní branou dodnes poměrně zachovalou. Dvojité valy se ohýbají do směru cesty, aby tvořily jakési obranné vstupné bašty. Souvislé valy jsou následující: vnější gh = 750 m, hif = 1250 m; vnitřní abc = 850 m, cd = 700 m. Těmito valy ohraničená je plocha 38 "2 ha, zarostlá bukovým a dubovým lesem. Tato první část hradiště leží na úbočích hory pohanského, kterou obtáčejí valy při jejím patě. Mezi vchodem do hradiště a nejvyšším bodem je výškový rozdíl 117 m.. Ploché temeno hory , skloněné na východ a jihovýchod, obtočené je na straně severo-západní, západní, jižní a jihovýchodní valem srlop = 480 ma chráněny paralelním šiancom jk = 300 m. K jádru připojují se dva paprskovité valy lm = 120 málním = 70 m. Celkem tedy je délka všech uměle vytvořených valů 4520 ma vnější obvod hradiště abhiefra = 2475 m. Val gh připíná se v bodě g ke příkré skále, na které stojí zřícenina historického hradu a chrání tak sedlo mezi kótami 497 a 419 proti vpádu se strany severo-východní. Val hf lomí se třikrát v pravém úhlu v bodech i, e, ei a připíná se do příkrého svahu v bodě f. Val jk chrání poměrně snadný přístup se severo-západu, při čemž oba jeho konce připínají se ke skalnatým, příkrým výběžkem. Stejně tak val ab končí se svým bodem av příkrém terénu. Val srlop chrání vrcholovou plošinu, jako jádro nebo akropolis tohoto sídliště. V místě ps brání přístup skalnatý útes. paprsků valy lm, ln uzavírají hradiště proti možnému příjezdu se strany r. f. Všechny valy jsou velmi zřetelné, 0'5 až 2'00 m nad terén vystupující. Pouze v prostoru mezi hi, kde rozprostírají se obráběné pozemky, se valy ztrácejí, zanechávajíc jen nepatrnou 10-20 cm vysokou plochou vlnu. Přístup na hradiště dial se branou h c. Odtud na akropolis vystupovalo se umělou, mírně stoupající, místy do skály vytesanou cestou co, ústící u brány o do jádra hradiště. Zvláštností tohoto hradiště Pohanska jsou dva prameny Pá, P2, nacházející se za ochrannými šiancami. Oba umožňovaly dlouhý pobyt i většího množství lidí a dobytka v chráněném pásmu. Pramen Pá sloužil i na zásobování středověkého hradu. Chová zbytky dobrých zdí, sloužících k jeho zachycení a udržování v čistotě. Jistě cílem spojení s tímto pramenem byl v bodě b ochranný val rozkopaný. Nejzajímavější částí hradiště Pohanska je jeho jádro opsr o. Leží o 117 m výše než brána hc; na stranách méně příkrých Pors chrání jej valy, od severo-východu v místě /; s je příkrý skalní útes. Plošina vrcholu sklání se směrem východním a jihovýchodním (obr. 2) , stavějíc se tak co nejvýhodněji proti slunci. Na jejím povrchu leží silná kulturní vrstva černého humusu, podobajícího se místy až sazím promíchaného množstvím střepů. Dále jsou tam nálevkovité jámy, z nichž největší mají v průměru 15 ma hluboké jsou 5 m. Tyto umělé stavby jmenuje francouzská odborná literatura "mardely". O jejich účelu na pohanského dá se těžko něco říct bez předchozího kopání. Odborníci pokládají je za společné obytné jámy. Na Slovensku nebyly dosud ani na jednom hradišti zjištěny. Pevnostní zdi byly vybudovány z hlíny a do řady ukládaných na sucho kladených a hrubě otesaných kamenů z místního pískovce tvořících plentu. Konstrukci zpevňovaly mohutné dřevěné kůly.Podobně stavěli pevnosti Keltové v Galii - šlo o tzv.. Murus gallicus. Z vnitřní strany byl na opevnění přístup zemním násypem. Ochoz byla pravděpodobně chráněna dřevěnými cimbuřím. Výši opevnění bez cimbuří lze odhadnout asi na 2,5 m, jeho šířku na 4 m. Pavel Dvořák uvádí, že vpředu byl zeď z ​​kamenů kladených nasucho (bez malty), za ním hliněný val s dřevěnou konstrukcí. Na strategicky nejzranitelnějších místech stál dvojitý zeď, "Murus duplex" (hliněný val ohraničovaly dva zdi, zadní vyšší než přední). Stavitelského vrcholem pohanských byla vstupní brána na akropoli, nejvyšší, zvlášť opevněné místo. Vedla k ní dovnitř lomená cesta, z obou stran lemovaná hradbou. Vchod uzavírali solidně, z hrubých klád postavené dřevěná vrata, jak ukazuje nález dlouhého železného hřebíku. Ten, kdo chtěl dobýt bránu, musel útočit na obránců, kteří dotírali nejen z obou stran z lomeného valu, ale i z vysoké mohutné dřevěné věže , která stála na pilířích nad bránou. Sloup, který ji uprostřed podpíral, dělil cestu na akropoli do dvou proudů. Takové důmyslné opevnění mohl vybudovat jen zkušený stavitele stovky ro botníků. Vysokou organizaci společnosti potvrzují i další nálezy, například pět velkých zásobnicových nádob nedaleko valu. Pro ​​jednu rodinu byly příliš velké, museli sloužit na organizované zásobování (minimálně v době obléhání).


Nálezy
Za zdmi oppida Pohanska sídlilo a pracovalo několik řemeslnických dílen.Nejpočetnější komunitu kromě hrnčířů tvořily kováři.Pokud vycházíme z nálezové fondu, vyráběly zemědělské i řemeslnické nářadí, předměty běžného použití a dokonce i šperky či spony.Archeologicky jsou doloženi výrobci potravin, obchodníci a samozřejmě bojovníci.Pod kořeny stromu se našla kovářská lopata, sekery, vrták, sekáč, kosa, nůžky, hákový klíč, pochva meče, vše narychlo posbírané pravděpodobně v kovářské výhni (v kolekci byly hotové výrobky, polotovary, ale i poškozené věci připravené na opravu).Druhý poklad - depot (byla v něm i těžká kovadlina) ležel vedle nápadného balvanu, kterým si nešťastný majitel označil cestu ke svému majetku. Ve třetím depotu byly železné hřivny, které sloužily nejen jako surovina, ale i jako primitivní platidlo. V depotu byly i železná pouta, zřejmě jako doklad o organizované trestné moci, a váhy na zlaté mince jako korunní důkaz o peněžním obchodě. Předměty zakopali do země v první polovině 1. století před naším letopočtem, tehdy asi Pohanská zanikla. Oppidum Pohanska zaniklo požárem, ale konkrétněji důvody - ať to byly nepřítele (Dákové? Germáni?), vypuknutí požáru z neopatrnosti nebo vnútrospoločenský konflikt - se nepodařilo vypátrat. Nicméně podle mého názoru zakopané poklady, které si jejich majitelé nevyzdvihli spíše naznačuje, že hradiště padlo pod útokem nepřátel. Pokud se bavíme o polovině 1. století př.nl., pak je nutno počítat s poměrně reálnou možností, že hradiště bylo zničeno Dákmi, kteří v polovině 1. století na našem území vojensky ovládli Keltské obyvatelstvo, oslabené boji s Římem. O osudu Keltů rozhodla bitva nedaleko Neziderského jezera, kde utrpěli v prvním století před naším letopočtem porážku od Dácké vojska, vedeného králem Burebista. Po tomto vítězství začali Dákové postupně obsazovat keltské území. Jeho funkci pravděpodobně probralo vznikající oppidum na území dnešní Bratislavy.