Komárňanská pevnost

Představte si, že jste se ocitli v obrovském potrubí. Ne v jakémkoliv postaveném z červených cihel, stáčející se do kruhu jako kolo.Naplňte tento prostor ostrým štiplavým kouřem střelného prachu, rachotem střílejících děl a ubraňte se klaustrofobií.Takto to asi vypadalo ve funkčních časech v baštách komárňanské pevnosti. Slovy "Kde kameny vyprávějí" Podunajské muzeum v Komárně uvádí svoji expozici.Oprávněně, protože kromě historie bitev o město a přístup do Horních Uher mohou kameny vyprávět i o Římanech usazených v Kelemantii. Mnohé z nich dovezli z nedaleké obce Iža, kde stával vojenský tábor římských legií, Kelemantia.


Komárňanská pevnost - historie

Anonymní kronikář a notář Bela III. vzpomíná už v 12. století hrad, který stál nedaleko soutoku Dunaje a Váhu. Pravděpodobně v 14. století změnil svůj vzhled díky Zvolenské županů Donč. Již o sto let později, v r.. 1541, se stal jádrem nově vybudované tzv.. Staré pevnosti. Autorsky se ní podíleli italští fortifikační stavitelé Testa, Decio a Castaldo, které vedl de spasmu. Během tureckých válek se pevnost stala ústředním místem obrany Žitného ostrova a cest vedoucích do Vídně. Nová pevnost, kterou se starou spojoval most přes široký vodní příkop, postavili v letech 1663 - 1673. Současně s ní byly vybudovány předsunuté pevnůstky a u mostu se nacházelo menší hvězdicové opevnění. Nová pevnost odolala tureckému náporu a na začátku 8.století i protihabsburského povstalcům. Málo známou skutečností je, že právě na konci 18. století měli Komárňanská pevnost rozebrat. Zachránil ji aktivní přístup představitelů župy, kteří se postavili proti demolici. O pár desítek let později se začalo s její další modernizací. V roce 1810 bylo vybudováno vnější opevnění, prstencově obepínající celé město. Do města vedly dvě brány, Bratislavská a Gutská. Projektována jejich kancelář arch.. P. Nobileho. Samotnou pevnost chránili ještě forty - samostatné pevnůstky na levém břehu Váhu - Vážska linie a pravém břehu Dunaje - Palatínska linie (v dnešním Maďarsku). V Maďarsku je možné navštívit pěkně zrekonstruovanou Monoštorskou a Igmándskou pevnost. Pevnůstky zajišťovaly valy hvězdicového půdorysu. Revoluční roky 1848 - 1849 se výrazně dotkly i pevnosti.Dostala se do rukou maďarského vojska a dlouhý čas odolávala útokům spojených císařských vojsk. Ústřední postavou maďarského odporu se stal Juraj (Gyorgy) Klapka. Narodil se v roce 1820 v Temešváru v Česko-moravské rodině. Mužští předkové budoucího generála byly ve velké míře vojenští inženýři, vysocí důstojníci, dědeček byl významný vojenský lékař. K vojsku se dostal prostřednictvím svého bratra, císařsko-královského Husára.. Na základě jmenování Lajose Batthyányho se stal v září roku 1848 velitelem komárňanské pevnosti.



Világos
O rok později, po porážce maďarských vojsk u Világose, ještě nějaký čas úspěšně hájil pevnost a vynutil si důstojnou kapitulaci od vítězných císařských vojsk. Po porážce rychle opustil Uhersko a usadil se v Londýně, později v italském Janově a ve Švýcarsku. Protirakouským odboj se pokoušel organizovat i za krymské války v roce 1854, za války se Sardinií v roce 1859 a nakonec za prusko-rakouské války v roce 1866. Nikdy však nebyl úspěšný. V roce 1867, po rakousko-uherském vyrovnání, byl amnestován, vrátil se do vlasti a ještě v témže roce se stal poslancem parlamentu.Zemřel v Budapešti 17. května 1892 jako 72-letý. Ke konci 19. století se začalo s postupným bouráním pevnosti. Za oběť padlo zejména palatínske opevnění, které bránilo expanzi města. Ostatní stavby se měnily, ale jejich půdorysná schéma zůstala.Po roce 1968 velmi "tvořivě" a silně devastace se na pevnosti podepsali sovětská vojska. Na věčné časy a nikdy jinak měli zůstat sídlit v pevnosti, aby chránily militantní mír socialistického tábora. Pevnost opustili v roce 1990. Dalších 13 let ji využívala Armáda České republiky. Během posledních let se zejména ústřední pevnost potácí v plánech jak dál. Využívali ji soukromé firmy, město, měla patřit univerzitě a pokus o zápis do Seznamu světového kulturního dědictví v roce 2007 spolu s maďarským pevnostním systémem nevyšel. Veřejnosti je přístupná v úvodu zmíněná Bašta č.. 6.Dnes je využívána jako lapidárium římských kamenných artefaktů nalezeno zejména v obci Iža. Jednoznačně lze tvrdit, že je ukázkově zrekonstruována. Jde o ukázku dokonalé propracovanosti, s jakou byly jednotlivé části budovány. Asi každý návštěvník Komárna zatouží navštívit Starou a Novou pevnost, málokomu se to však podaří (dodnes se to nepodařilo ani mně). V žádném případě by však neměl obejít baště č..6, protože má své nezanedbatelné kouzlo a přestože malá, umí překvapit. Římské lapidárium Římské kamenosochařské památky Místo expozice: Bašta VI, Turné, Komárno Otevírací hodiny v letním období (V. - X.) ut - ne: 10:00 - 17 : 00 hod..