Výstup na Velký a Malý Rozsutec

Velký Rozsutec / 1610 / je považován za jeden z nejkrásnějších kopců u nás. Turistický chodník, který na něj vede nebo i nádherné panoramatické výhledy z vrcholku.Naštěstí těch kopců, na které se hodí přirovnání "z nejkrásnějších" máme na Slovensku požehnaně. No já jsem se jeden slunečný víkend vybral právě na Velký a Malý Rozsutec.

Hotel Diery

Vyrazil jsem od hotelu Díry na okraji Terchové směrem na Dolní Díry po modré značce. Hotel Diery jsem si pamatoval ještě z mých školních dob. Je zde ubytování přímo na okraji nádherné přírody a tehdy, bylo to už dávno, jsme jako třída na bramborové brigádě podnikli od hotelu Díry mou první túru v oblasti Kriváňské Malé Fatry. Naštěstí, příroda se zde za ty roky vůbec nezměnila a její krása mě okouzlila hned po prvních metrech. Vyrazil jsem na celý výlet sice sám, protože parťáci mi dva dny před odjezdem odřekly a jeli na do Chorvatska, ale již po několika minutách jsem sám nebyl. Na hory vyrazilo v ten den mnoho dalších turistů.Svátečních, kterým dělalo problém odpovědět i na pozdrav  no i ty, kteří si razili cestu nahoru s rozzářenýma očima. Vstup do Dolních Dier je velmi působivý. Vede sem i naučná stezka a hned prvních několik minut je na zahřátí příjemným dobrodružstvím. Cesta vede postupně mezi strmé skalní stěny uzoučkým chodníkem přes mosty, pod kterými protéká potok.


Na vrcholu Velkého Rozsutce.

Postupně jsem se dostal až do lokality Ostrvy, kde se k modré značce připojuje i žlutá, vedoucí dále na Nové Díry. Já jsem však pokračoval na Podžiar, přičemž již po několika metrech začaly první žebříky mezi kamennými stěnami. Cesta ubíhala v pohodě, ale po celou dobu se mi nepodařilo odtrhnout od skupinek dalších turistů.Skalná země se postupně otevřela až jsem se dostal na Podžiar / 715 metrů /. Trochu stranou v pravo od chodníku je pod stromy ukrytá nádherná malá dřevěnice, kde byl otevřen bufet. Prý zde byla kdysi salaš. K bufetu jsem se dostal po dřevěné lavičce přes potok a odbočil na velkou louku trochu se ohřát na slunce. Bylo tu několik lidí, relaxovali na teplých slunečních paprscích, dokonce někteří četli i knihy. Několik minut jsem oddychoval, vdechoval vzduch a konečně si užíval  samoty. Na obloze se však v dálce zjevili podezřele tmavé mraky. Ještě mě čekala dlouhá cesta. V dřevěnici jsem od dvou svěžích mladých dívek, které zde na moje překvapení obsluhovaly koupil oplatky a pokračoval v cestě.


V sedle Medzirozsutce

Cesta pokračovala tzv.. Horními dírami, podstatně členitějším terénem s množstvím mostů a žebříků.Připojil jsem se ke dvěma mladým lidem, kteří se se mnou dali do řeči. Cesta nám ubíhala veseleji. nechtěl, ale pak   Postupně jsme se poměrně náročným terénem dostali až na křižovatku pod tanečnici / 1186 metrů /. Zde se již otevřely velmi pěkné výhledy na Malý Rozsutec. Dokonce bylo na vrcholu vidět drobné tečky. Lidí. Těch bylo v ten den všude poměrně dost, všech národností. Kromě domácích zejména Češi a Poláci, ale poměrně početní byli i Maďaři. No všichni vypadali jako lidé se vztahem k přírodě.Asi po dalších deseti minutách cesty jsme se ocitli na křižovatce mezi oběma Rozsutce, v sedle Medzirozsutce / 1200 metrů /. Zde je třeba si vybrat kam vyrazit. Zda na Malý Rozsutec nebo na Velký Rozsutec. Zde se i modrá značka napojuje na červenou, po které je možné vyrazit na hřebenovku Kriváňské Malou Fatrou. Na Medzirozsutce bylo opět několik skupinek, které jedli, odpočívali, žertovali. Panovala zde velmi dobrá atmosféra, lidé si vyměňovali dojmy z pěkného dne, dokonce se vytáhla z tašky i domácí slivovice. S mými dvěma spolucestovateli jsme se zde zdrželi přibližně dvacet minut a rozhodovali kam dál vyrazit. Já jsem měl v plánu Velký Rozsutec, ale moji partneři dali přednost Malému Rozsutce. Jelikož času bylo dost, přidal jsem se.

Malý Rozsutec

Cesta vedla první minuty poměrně rovinatou krajinou. No situace se změnila pod úpatím Malého Rozsutce, kdy se chodník změnil na docela slušnou strminu, kde byly potřebné i řetězy. Nevím už přesně, ale ze sedla Medzirozsutce to na vrchol Malého Rozsutce mohlo trvat tak přibližně 30-40 minut. Jde však o poměrně náročný výstup, který bych například malým dětem nebo méně pohybově zdatným nedoporučoval. Na kamenné suti  lze snadno uklouznout a také krátká, ale docela náročná pasáž na řetězech může mít snadno za následek nepříjemný úraz. Samozřejmě, na vrcholu následovalo několik minut odpočinku a výhledy. Jako na dlani se naskytl Velký Rozsutec,kde bylo dokonce ještě vidět sněhové fleky.

Velký Rozsutec

Čas už tlačil, tak jsem udělal několik záběrů, trochu oddechl, rozloučil se s mými dvěma novými kamarády, kteří se ještě zůstali vyhřívat na slunci a stejnou cestou zběhl na Medzirozsutce. Tady jsem už nečekal ani chvíli a hned vyrazil strmě do kopce na Velký Rozsutec. Cesta vede poměrně strmě vzhůru nejprve lesem, později kosodřevinou, až jsem se konečně dostal na skalní hřeben a země se mi otevřela jako na dlani. Cesta vedla po hřebeni nahoru-dolů, ale vnímal jsem už jen krásu okolních výhledů a přírodní scenérie.Zde už tak mnoho lidí nebylo, dalo se pěkné rozjímat.Hotel Diery slouží jako výchozí bod na túru na Velký a Malý Rozsutec. Z vlastních zkušeností mohu doporučit i ubytování v tomto hotelu a vynikající kuchyni.


Nastoupila však Matka příroda a černé mraky, které se postupně přibližovaly ukázali co se v nich skrývá. Během několika sekund mi začaly na rozehřáté tělo padat ledové kroupy velké jako nehet. To jsou paradoxy síly přírody. V dálce pode mnou ležela sluncem rozpálená země a zde nahoře mě třásla zima. Během několika sekund jsem celý promokl, začal foukat poměrně ostrý vítr a já jsem byl právě na hřebeni. Ani se mi nechtělo hledat skrýš, tak jsem pokračoval v cestě a po několika minutách byl na vrcholu Velkého Rozsutce / 1610 metrů /. Ze sedla Medzirozsutce to mohlo trvat tak hodinku. Na vrcholu je kovový kříž, co asi přináší štěstí protože přestalo pršet a dokonce opět vyšlo slunce. Byla tu skupinka turistů, která mě nabídla čokoládu já jsem jim na oplátku udělal skupinovou fotku. Popřáli jsme si hezký den, oni vyrazili do sedla Medzirozsutce, no já jsem se vydal do vesnice Štefanová po červené značce.

Do sedla Medziholie a vesnice Štefanová

Z této strany jde o řádné strmý sestup mezi skály až do sedla Medziholie. Sestup dal pěkně zabrat kolenům. Opět se jednou potvrdilo, že cesta nahoru je často mnohem méně bolestivá než sestup. V sedle Medziholie je příjemná louka s pěkným výhledem na vrchol Rozsutce, tak jsem si opět několik minut protáhl ztuhlé nohy. V tomto bodě jsem se odpojil od červené značky a vyrazil jsem po zelené značce vedoucí do vesnice Štefanová. Po několika metrech mě zavřel hustý les a dále následoval dlouhý a poměrně nezáživný sestup. Stále lesem, nic zajímavého se už nedělo. Přiznám se, to mě už cesta nebavila, ani jsem si ji neužíval, jen jsem chtěl dorazit do cíle, co se stalo při pohledu na první dřevěnici Štěpánov. Závěr je jednoduchý: Krásný den byl za mnou a večer ještě přede mnou.Délka  túry: cca. 6-7 hodin Trasa: Terchová, Hotel Diery - sedlo Medzirozsutce - Malý Rozsutec - Velký Rozsutec - Štefanová