V roce 2002 ve své knize Hádanky naší minulosti mohl její autor Jiří Bílek klidně napsat nejvyšší z Bretaňský kamenů měří 12 metrů, pak v Německu (Sársko) jde o 7 metrů a v Čechách, které představují nejvýchodnější místo, kde by se ještě menhiry mohly vyskytovat, dosahuje nejvyšší vztyčený kámen poloviční výšky. Dnes můžeme směle tvrdit, že minimálně v jedné věci toto tvrzení již není platné. Doposud zjištěným nejvýchodnějším místem výskytu menhirů na území Evropy je slovenský Holíč.Menhiry, které dnes najdete vystavené v Lapidáriu na nádvoří bývalé holičské manufaktury, byly nalezeny již v roce 1988. Bylo třeba ještě mnoho šťastných náhod, aby se jejich pravost potvrdila.
Holičské megality se našly při výstavbě sídliště SNP
Nedá se říci, že by jim byla ze strany archeologů a vědecké veřejnosti věnována patřičná pozornost. Spíše na základě nadšení pár odvážlivců pod vedením Dr.. R. Iršu se v letech 1988 až 1996 podařilo část z nich zachránit. Od roku 1996 jsou vystaveny na nádvoří manufaktury a mají symbolické rozestavení slunečních hodin. Nikdo vám nebude bránit podjet až k nim a již v málo zřetelných vrypy identifikovat obrazce zvířat, případně postav lidí. Jedinou písemnou zprávou z tohoto období byla útlá knížka Rudolfa Iršu: Kameny zapomenutého času, ALBATUR 1999, Záhorská vlastivědná společnost, Skalica. Ta se však dostala do rukou jen velmi omezenému počtu čtenářů. Dnes je již bohužel její náklad zcela rozebrán.
V roce 2003 publikoval jeden ze slovenského deníků můj článek o několika Holíčska zajímavostech. Mimo jiné o Menhir. Co se dělo dál bylo něco jako dobře vymyšlený příběh z filmového scénáře. Po několika měsících mě oslovilo slovenské Ministerstvo zahraničních věcí. Ústřednímu orgánu slovenské diplomacie byla doručena oficiální nóta francouzské vlády, jejímž cílem bylo získání povolení na návštěvu odborníka francouzské akademie věd na přezkoumání kamenů v Holíči. Současně s prosbou o vyjádření kompetentních orgánů, které měly být provedeny v roce 1988 průzkum naleziště. Svým způsobem padla "kosa na kámen". Stanovisko Památkového úřadu SR v Bratislavě, stejně jako Archeologického ústavu v Nitře bylo jednoznačné: nejde o opracované kameny, nejde tedy ani o prehistorické naleziště. Stanovisko, které bylo obecně platné a zůstalo nezpochybněny až do 12. května 2004.
V ten den přišel na Slovensko Charles Tanguy Le Roux
Jak jsem se dozvěděl druhý den při našem osobním setkání, hned po příletu odešel do Holíče, aby si ve světle zapadajícího Slunce prohlédl povrch kamenů. Šikmé světlo (typické pro východ a západ slunce) se využívá při mechanoskopickom zkoumání povrchů předmětů pokud hledáte stopy po nástrojích, kterými byly opracovány. První prohlídka kamenů, samozřejmě i při umělém osvětlení, trvala do půldruhého po půlnoci. Závěr byl jednoznačný. Stopy po hrubém opracování kamenů v jejich horní zašpičatělý části byly nalezeny. Stejně jako antropomorfní a dekorativní obrazce. Svou druhou návštěvu Holíče zaměřil na vlastní místo nálezu. Dnes prostor v blízkosti již zmíněného sídliště SNP, odkryté díky plánované výstavbě garáží. Přestože ze země trčí další menhir, přesto, že ve stěně výkopu jsou jasně viditelné stopy po jámě, v níž se v dobách daleko před narozením Krista, ukládalo obilí, opět se zde neprovádí archeologický průzkum. Na tomto místě vyslovil francouzský akademik Le Roux svou hypotézu, kterou vysvětluje proč byly menhiry nalezené v různé hloubce (2 až 4 m pod povrchem). Podle něj menhiry původně stáli na temeni kopce. Na místě dnešní makeover kalvárie. Strategické místo s širokým výhledem do okolí bylo pravděpodobně zničeno nájezdům cizích bojovníků, případně původními obyvateli při nějakém kmenovém převratu. Menhiry jako symbol kultu mohly být svrženo dolů z kopce. V té době je na tomto místě stálo pravděpodobně více než 40. Podle polohy v jaké byly nalezeny tvořily kruh o průměru zhruba 30 metrů, jemuž dominoval 3 m vysoký vztyčený menhir. Nevyřešenou otázkou zůstává čas, kdy k těmto událostem došlo. Podle publikovaných zjištění megalitická kultura vznikla na začátku 5. a existovala do poloviny 2. tisíciletí před Kristem.
Objevují se odhady posouvající rozpětí od 6. do 1. tisíciletí p.Kr. - Tj. od poloviny střední doby kamenné (mezolit) do konce doby bronzové. Větší jistotu mají historici v datech, kdy oficiálně církevní kruhy nařídily jejich ničení jako pohanské symboly (synoda Tours - 567, koncil Auxerre - 578, koncil Nantes - 658, koncil Toledo - 693). Ještě jeden neobvyklý nález se váže k Holíčska menhirům. Dva kosterní nálezy pohřbeny pod jedním z kamenů. Není pravidlem, že by menhirové pole sloužily jako pohřebiště.Jistou výjimkou je oblast Newgrange v Irsku. Ale ani zdejší památky nesloužily prvoplánově jako pohřebiště.
Těžko se dnes hledají odpovědi na otázky, které se tisknou na jazyk při návštěvě Holíče. Kameny jsou dodnes na nádvoří bývalé manufaktury na fajáns. Na sídlišti SNP nikdo nikdy nenařídil, ani neprovedl památkový ani archeologický výzkum. Přestože se ohledání terénu zúčastnili minimálně dva slovenské profesionální archeologové a přesto, že stavební zákon, i zákon o ochraně památkového fondu nařizuje v případě neočekávaných nálezů provést ohledání památkáři. Nevykopané menhiry zůstaly zasypány. Možná naštěstí. Snad naši potomci budou mít více zdravého rozumu než my.
Těžko se dnes hledají odpovědi na otázky, které se tisknou na jazyk při návštěvě Holíče. Kameny jsou dodnes na nádvoří bývalé manufaktury na fajáns. Na sídlišti SNP nikdo nikdy nenařídil, ani neprovedl památkový ani archeologický výzkum. Přestože se ohledání terénu zúčastnili minimálně dva slovenské profesionální archeologové a přesto, že stavební zákon, i zákon o ochraně památkového fondu nařizuje v případě neočekávaných nálezů provést ohledání památkáři. Nevykopané menhiry zůstaly zasypány. Možná naštěstí. Snad naši potomci budou mít více zdravého rozumu než my.
Žádné komentáře :
Okomentovat