Drobné z Pomoraví

Oblast Pomoraví (slovenská část známá také jako Záhoří) Mezi prvními destinacemi byl například hrad Děvín, ale i Sandberg, zda "tajemný vrch" Pohanská s pozůstatky po keltském osídlení.Sandberg, čili o vykopávkáchZa socialismu byla intenzivní snaha prosazovat jako název jeho slovenský překlad - Pískový vrch - moc se to neujalo a ne jen paleontologové, ale i pospolitý národ mluvil stále o Sandberg. Sandberg nebyl znám jen zkamenělinami. O jiném nálezu vypráví zpráva Zemského četnické velitelství pro Slovensko, Devínska Nová Ves ze dne 10.června 1927: Zpráva akciové cihelny v Devínské Nové Vsi dobývá od roku 1925 pro svou potřebu písek, západně od nádraží dev. Nové Vsi na pozemku zvaném "Pískovna", při čemž přicházeli dělníci na různé hroby a pozůstatky z mrtvol, které pozůstatky prodávalo správci cihelny Antonio WEBRA z dev. Nové Vsi. Počátkem roku 1926 zabydlel se v okolí dev. Nové Vsi hledáni starožitností bývalý president Nejvyššího kontrolního úřadu ve výslužbě bytem v Praze dr. Josef Zavadil, který po dobu Své návštěvy v dev. Nové Vsi obdrží od správce cihelen Antonína Webra z vykopávek některé drobnosti. Po Obdržení těchto věcí počal dr. Zavadil sám v písková bádat a celou záležitost sdělil archeologickému odboru v Bratislavě, odevzdal jím též obdržené a nalezené pozůstatky.Společnost Vlastivědného musea Slovenska v Bratislavě pod vedením profesora dr.Eisnera, Státního konservatoře z Prahy začala dne 25.5.1926 ve zmíněné písková s povolením zprávy cihelen prováděti vykopávky a Doposud otevřených 208 hrobů.
V některých hrobech byly nalezeny lidské kosti, lebky a zuby, dále koňské kosti, vše doposud staleté. V jiných hrobech byl též nalezen HLINĚNÝ hrneček, z čehož soudí, že člověk a kůň byli Pohřbeni v jednom hrobě pospolu a že jím byla vloženy do hrobu oběť (zbytky jídla), což mají dosvědčiti nalezeny Hliněné hrnečky a v jednom takovém Hrnečku byla nalezena i Beraní hlava .Dále byly nalezeny bronzové věci, v jednotlivých hrobech, kde byl nalezen kůň, nalezen byl též jeden třmen, snad levý, oštěpy, dvě staré bronzové zrezavělé šavle, 190 hliněných Hrnečku slovanského typu, mimo to dvě nádoby (krčaky) z dob římské, v některých hrobech zase Hliněné přeslice, bronzové náušnice a náramky, z čeho soudí, že tam byla pohřbena žena - a Různá jiná keramika.Vykopávky financuje archeologický ústav z Prahy. Na vykopávkách pracuje denně jeden dělník a sebrané vykopávky odnášel pak preparátor Karel Novák z Prahy do archeologického ústavu do Bratislavy, kde jsou konzervovány a ukládány.Dle udání profesora dr. Eisnera má toto pohřebiště míti svůj původ z 2 - 5 století po Kristu, ještě snad před vznikem říše velkomoravské.
Sdělení bylo okresního úřadu v Bratislavě učiněno. " (Převzato z časopisu Naše Záhoří 5/1996)
Pohanská, čili o Keltech.
Stále častěji se hovoří o tomto vrchu nad obcí Plavecké Podhradí jako o místě největšího keltského sídla na Slovensku. Jestli to je, nebo není pravda, nechám vyřešit na kompetentnějších místech. Já si vezmu na mušku Keltů samých. Nejdříve jméno - Kelt. Toto jméno dostali už v 6. století před Kristem Hekataiosom Milétksym a Herodotův. Nikdo však nevylučuje, že mohlo jít o jméno kmene, možná vládnoucího rodu, které přešlo na celý národ. Římané označili Kelty jako Gali (Galli) a poslední jméno, které dostaly zní Galati (Galatae). Obecný konsensus hovoří o Keltech jako o indoevropském kmeni, ale skutečný původ je ještě dnes v lepších kruzích v lepším případě tématem ostrých diskusí. Jedny říkají, že pravlastí tohoto populárního národa je východní Francie, Belgie, Nizozemsko a jižní část Německa, část oponentů mluví zase o Čechách a Durynsku. Alternativ je samozřejmě ještě více, mile však překvapil anglický archeolog Simon James prohlášením v některém ze starších čísel časopisu Britského muzea, že celá keltská civilizace je výmyslem separatistů na Britských ostrovech.
Dovolím si nesouhlasit s panem Jamesem, protože do dnes se vypráví, že Řím před Kelty zachránili husy. Což je pravda jen částečně. V červenci roku 387 př. Kr. se Keltové pod vedením Brennema prakticky bez boje dostali až do Říma. Neobsadili jen Kapitol.Prý ve chvíli kdy potichu v noci šplhali po strmém svahu se právě husy rozgagotali. Tím vzbudili ochránce, zachránili jim životy, ne však majetek. V rámci mírové dohody jim nezbylo jiné jen zaplatit výkupné zlato o hmotnosti 300 kg. Bojovat s Kelty nebyla žádná radost, jejich oblíbeným zvykem bylo protivníkům uříznout hlavu, ozdobit ní dům, nebo ji použít jako číši.
K běžnému životu patřila konzumace piva připravovaného z ječmene s přísadou chmelu a v bohatších rodinách vína z dovozu. Prý se jejich hostiny vyznačovaly hodováním a nadměrnou konzumací zmíněných alkoholických nápojů. Rakouský archeolog Helmuth Birkhan o nich dokonce říká, že byli "špinavců stíháni celou řadou chorob". S jistotou lze říci, že byly poměrně vysocí (160 - 170 cm), měli světlé vlasy, jemnou pleť a modré oči. Část mužů nosila bradku, jiní si ji zase holili, muži se stejně jako ženy měly ve zvyku líčit. Kromě toho, že byly bojovní a odvážní, prý byli dětinsky naivní, zvědaví a upovídaní. Pyšnily se velkou obrazotvorností, lákalo je vše nové, rychle se učili a pevně setrvávali ve svých náboženských představách. Keltskému "nebi" vládla trojice nejvyšších bohů: Taranis, bůh Slunce, nebes, Hromu a blesku (obětovalo se mu upálením oběti), Teutates, bůh měsíce, vodních ploch, pramenů a baží, možná války, který naučil Kelty řemeslům, obchodu (oběť se pro něj utopila) a Esus, vládce větru a stromů (oběť se pro něj oběsila). Keltové se zavděčovali i svým bohyním, jednou z nich byla například Epona vládnoucí koňům a jezdcům. Posvátná byla zvířata, jelen, král lesů a průvodce duší do podzemí, někteří ptáci, zda božský býk Deiotaros. A samozřejmě různé předměty, kameny, stromy, značky ... nejlépe by o tom věděli vyprávět druidové, intelektuálská vrstva kněží, jejichž jméno je údajně odvozeno od řeckého názvu dubu (drys). Nejposvátnější rostlinou bylo jmelí, zachycující sluneční a měsíční světlo,  se pomocí stříbrných nástrojů, přinášející štěstí. To byly vzpomínky na minulost i na území Slovenska.