Břidlicový lom Marianka

Opuštěný břidlicový lom Marianka je důkazem toho, že v období spodní juri - Lias, asi pro 195 až 180 mil.. let (některé zdroje uvádějí 210 až 184 mil.. let) bylo na Slovensku moře. A v něm, nad všechny pochybnosti, život, zastoupený amonitmi.Když jsem asi v polovině roku 2008 připravoval vyprávění o zanikající budově cukrovaru v Trebišově, přiznávám, že mě hnala touha vyfotit ho dříve, než zcela zanikne. Netušil jsem, že o pár měsíců zjistím, že na Slovensku nezanikají pouze industriální památky.Ztrácejí se už i významné paleontologické naleziště. Zejména, pokud jejich vzdálenost od Prahy není ani 20 km.

Pravěké moře
Představte si pravěké mělké moře. Nad hladinou se vznáší hejno Pterodactyl, mezi nimi pár pestrobarevných archaeopterixov. Ve vodě se mihnou částečně opancéřované ryby, pronásledovány žraloky, velmi podobných těm dnešním. Na břehu, odkud moře ustoupilo po odlivu, obžiera řasy mladý dorost stegosaurem. Z hluboké vody z času na čas vyskočí dnešnímu delfínu podobný ichtyosaurus. Scéna, která by se hodila do volného pokračování Zemanova filmu Cesta do pravěku. Ale!Taková, nebo možná podobná scéna, se klidně mohla odehrávat na místech dnešní Karpatské ulice Marianka. Opuštěný břidlicový lom je důkazem toho, že v období spodní juri - Lias, asi pro 195 až 180 mil.. let (některé zdroje uvádějí 210 až 184 mil.. let), zde moře skutečně bylo. A v něm, nad všechny pochybnosti, život, zastoupený amonitmi. Amonity ( Ammonoidea ), svou kulatou schránkou podobné dnešním šnekem, případně Nautilus, byly podtřídou štvoržiabrých hlavonožců. Žili ve velkém počtu druhů v mořích od spodního devonu do svrchní křídy. Podle schránky, podobné kotouči Slunce, dostaly jméno boha Amona. Jejich první velký rozmach přišel koncem starších prvohor (devon). Na jejich konci většina starých druhů vyhynula. S příchodem druhohor se projevila mimořádná životaschopnost vývojově dokonalejších forem a začal se skutečný boom. Ovládli všechny tehdejší moře. Evoluční vývoj vedl až k unikátním formám. Zkamenělé schránky některých druhů z období křídy dosahují rozměrech ve velikosti traktorových kol. Největší giganti dosáhli průměr až tři metry a jsou ozdobou světových muzeí.



Nálezy amonitov z Metují pocházejí z geologicko - paleontologické lokality "Mariánských pokrývačských břidlic". Jde o lom, ve kterém se v 19. století nejdříve povrchově, a později i důlně, začala těžit břidlice. V roce 1898 podzemní chodby dosáhly délky ¾ km. To už však byla jejich labutí píseň. Na počátku 20. století se významně rozšířila výroba keramické krytiny ao výrobky z Metují přestal být zájem.Dokončeno, ale nevyexpedované výrobky, zůstaly ležet přímo na místě."Odpad" vzbudil zájem geologů a paleontologů. Nálezy z jejich výzkumů jsou ve velkém počtu uložené v muzeích ve Vídni, v Budapešti, a naštěstí nechybí ani ve Slovenském národním muzeu v Bratislavě. Kromě krytiny, posloužila břidlice i na výrobu školních černých tabulek na psaní. Můj otec na ně, v dobrém vzpomíná dodnes.Možná, i ta jeho, byla vyrobena v Marianka. Školáci se s nimi mohli setkat v Jižní Americe, v Egyptě, ve Velké Británii, na Blízkém Východě. V 60-tých letech 18. století se ročně vyrobilo až 1,5 milionu. kusů. Krytina z Mariánském břidlice se osvědčila v oblastech se suchým podnebím. Na území Slovenska, to bylo zejména na Žitného ostrova. V rámci Rakousko - uherské monarchie na trati rakouské jižní dráhy, kde posloužila k pokrytí střech nádražních budov. Velké množství exportovali do Srbska a stejně, jako školní tabulky, do Jižní Ameriky a na Britské ostrovy. Koncem 70-tých let 20. století břidlicové šindele z Mariánky byly ještě na střechách domů v okolí bratislavského "Firšnálu" (nám. Svobody), Zuckermadlu a Blumentálu.