To je důležité, protože hrad spolu s Tekovským muzeem, které sídlí v jeho areálu, za návštěvu určitě stojí.
Přestože kamenný hrad v Levicích vznikl už na konci 13. století, jeho prvním písemně doloženým majitelem je Matúš Čák Trenčianský, v jehož prospěch se o hrad staral comes Jula z Topoľčianok. Po Matúšově smrti v roce 1321 se hrad stal majetkem krále Karla Roberta, o kterém se přesně ví, že se zde ve dnech od 21. do 29. srpna 1321 osobně pobýval. S hradem byl asi spokojený, ačkoliv mu k srdci moc nepřirostl, protože ho daroval své manželce Alžbětě. Byl to však až Peter, syn Ladislava ze Šaroviec, který začal užívat ke svému jménu i jméno Lévai, tedy Levický, čímž deklaroval majetkově právní vztah k místnímu hradu. Tento oddaný služebník krále Zikmunda se zapojil do bojů proti husitům, díky čemuž si vysloužil několik hodností na královském dvoře.
Melicher Balassa
V polovině 15.století došlo na hradě k prvnímu velkému požáru.Výhodné poloze a dobré architektuře vděčil hrad, za to, že ho panství neopustilo, ale opravilo. V 16.století se to ukázalo jako mimořádně strategický krok. V roce 1543 se hrad stal jednou z 15 protitureckých pevností. Turecké vojska ho oblehli a pokusili se dobít v roce 1544, bezúspěšně. Dokonce obránci hradu přešli do protiofenzívy tak úspěšně, že turecké vojska vyhnali z města. Dobové kroniky říkají, že k úniku využili bránu ležící oproti mlýnu. Dnes nese jméno Melicher Balassa, který v té době velel hradní posádce.
V polovině 15.století došlo na hradě k prvnímu velkému požáru.Výhodné poloze a dobré architektuře vděčil hrad, za to, že ho panství neopustilo, ale opravilo. V 16.století se to ukázalo jako mimořádně strategický krok. V roce 1543 se hrad stal jednou z 15 protitureckých pevností. Turecké vojska ho oblehli a pokusili se dobít v roce 1544, bezúspěšně. Dokonce obránci hradu přešli do protiofenzívy tak úspěšně, že turecké vojska vyhnali z města. Dobové kroniky říkají, že k úniku využili bránu ležící oproti mlýnu. Dnes nese jméno Melicher Balassa, který v té době velel hradní posádce.
Štefan Dobó
Stavba renesančního zámečku v areálu hradu, se kterou začal v roce 1560 Štefan Dobó, pokračoval v ní jeho syn František a dokončil ji Sigfried Kolonich, měla za důsledek - řekněme - mrtvolnou patálii. Sigfried se při opravě hradu tak zadlužil, že nebylo toho člověka, který by ho po jeho smrti měl chuť vůbec pohřbít. Až v roce 1638, poté co se delší dobu mrtvé tělo rozkládalo v prostorách hradu, na osobní příkaz krále Ferdinanda III. bylo tajně a bez faráře uloženy v kryptě levickém kostela sv. Michala.
Stavba renesančního zámečku v areálu hradu, se kterou začal v roce 1560 Štefan Dobó, pokračoval v ní jeho syn František a dokončil ji Sigfried Kolonich, měla za důsledek - řekněme - mrtvolnou patálii. Sigfried se při opravě hradu tak zadlužil, že nebylo toho člověka, který by ho po jeho smrti měl chuť vůbec pohřbít. Až v roce 1638, poté co se delší dobu mrtvé tělo rozkládalo v prostorách hradu, na osobní příkaz krále Ferdinanda III. bylo tajně a bez faráře uloženy v kryptě levickém kostela sv. Michala.
František II. Rákoczi
Opětovné nebezpečí útoku tureckých vojsk v první polovině 17. století vedlo k posílení obranné architektury hradu. Proto je nepochopitelné proč se 2. listopadu 1663 vicekapitán Gašpar Bartakovits vzdal bez boje Turkům a hrad vydal. Generál de Souches to už neměl tak jednoduché. Musel Turků porazit, aby se 13. června 1664 domácí stali opět pány hradu. Turci odešli. Poslední významná osobnost uherských dějin, která měla vztah k hradu, byl František II. Rákoczi. Jeho oddíly hrad dobyli v roce 1703 ao rok později se něm konala vojenská porada, které se zúčastnil osobně i zástupce věčně se bouřící rodu. Příklon hradních pánů k Rákocziho povstalcům znamenal zánik hradu. Z vlastních rukou. Ján Bottyán, též účastník povstání, totiž na konci února 1709 hrad zapálil, pracháreň vyhodil do povětří, zasypal hradní studnu i příkopu. Co zbylo zachovalé a dalo se zrekonstruovat, se používalo až do začátku II.světové války. Zajímavé je, že posledními majiteli byli bratři Schoellerovci, bankéři z Vídně. Téměř o každém slovenském hradě se říká, že měl svou tajnou podzemní chodbu, která ústila daleko od samotného hradu. V případě Levického hradu by mohlo jít o skutečnost. Podle slov Mgr. Kopretiny Polhoš, archeoložky Tekovského muzea, taková chodba existovala ještě v polovině 18. století a vedla minimálně ke Kalvárii na sousedním kopci. Podle ústního podání zdejších obyvatel měla chodba ústit až několik kilometrů vzdáleném románském kostelíku v Kalinčiakovo.
Opětovné nebezpečí útoku tureckých vojsk v první polovině 17. století vedlo k posílení obranné architektury hradu. Proto je nepochopitelné proč se 2. listopadu 1663 vicekapitán Gašpar Bartakovits vzdal bez boje Turkům a hrad vydal. Generál de Souches to už neměl tak jednoduché. Musel Turků porazit, aby se 13. června 1664 domácí stali opět pány hradu. Turci odešli. Poslední významná osobnost uherských dějin, která měla vztah k hradu, byl František II. Rákoczi. Jeho oddíly hrad dobyli v roce 1703 ao rok později se něm konala vojenská porada, které se zúčastnil osobně i zástupce věčně se bouřící rodu. Příklon hradních pánů k Rákocziho povstalcům znamenal zánik hradu. Z vlastních rukou. Ján Bottyán, též účastník povstání, totiž na konci února 1709 hrad zapálil, pracháreň vyhodil do povětří, zasypal hradní studnu i příkopu. Co zbylo zachovalé a dalo se zrekonstruovat, se používalo až do začátku II.světové války. Zajímavé je, že posledními majiteli byli bratři Schoellerovci, bankéři z Vídně. Téměř o každém slovenském hradě se říká, že měl svou tajnou podzemní chodbu, která ústila daleko od samotného hradu. V případě Levického hradu by mohlo jít o skutečnost. Podle slov Mgr. Kopretiny Polhoš, archeoložky Tekovského muzea, taková chodba existovala ještě v polovině 18. století a vedla minimálně ke Kalvárii na sousedním kopci. Podle ústního podání zdejších obyvatel měla chodba ústit až několik kilometrů vzdáleném románském kostelíku v Kalinčiakovo.
Žádné komentáře :
Okomentovat