Gombasecká jeskyně

Jeskyně se nachází ve Slovenském krasu na západním úpatí Silické planiny. V katastru obce Slavec, u obce Gombasek v okrese Rožňava, leží asi 2 km od silnice mezi Plešivci a Rožňavou.


Pokud patříte ke stálým návštěvníkům Slovenských jeskyní, určitě jste si zvykli na jejich pěkně upravený vstupní areál. Časy kdy se vchod do jeskyně podobal spíše vstupu do sklepa pominuly. A přece ne až tak úplně. Pokud navštívíte Gombaseckou jeskyni, jako první věc, vás překvapí velmi nenápadný vchod. Naštěstí jeho nenápadnost, až extrémní obyčejnost, neubírá jeskyni nic na kráse. Stačí vědět, že je jednou z jeskyní zapsaných do seznamu světového přírodního dědictví Slovenska a Aggtelekského krasu. Této pocty se dostává opravdu významným přírodním zajímavostem.

Silická - Gombasecká jeskynní systém

Ve výšce 250 m nm je Gombasecká jeskyně vytvořena ve dvou horizontálních úrovních s relativním převýšením 10 m. Jedno patro tvoří Suchá chodba a Kaňon. Druhé, puklinové chodby - Hliněná chodba a prostory, které vznikly ruthenia - Mramorová síň, Rozložníková síň, Herényiho síň, Brkový dóm.
Odborné příručky říkají, že vznikla ve světle masivních vápencích středního triasu.Neznamená to, ale, že její interiér má barvu v různých odstínech šedé. Pokud bych to posuzoval já, z čistě laického hlediska, musím napsat, že převládá okrová až téměř cihlově červená barva. Moje Fotobrašna, která se díky neopatrnosti více krát pootírala o stěny jeskyně dodnes nese stopy po bledé hlíně. S těmi vápenci to není vůbec jednoduché. V samotné jeskyni se jich  nachází čtyři druhy.Podél Černého potoka, který protéká jeskyní, jsou zejména tmavé kromě nich v menší míře světle šedé a dolomitické vápence. Suchou chodbu, další z podzemních prostor, tvoří wetterstienský vápenec. Jeskynní prostory vytvořil již zmíněný podzemní tok Černého potoka. Sbírá vody na Silické planině. Přitéká od Silické  a do jeskyně se dostává sifónovitými prostory. Z toho vyplývá, že jde o jeden genetický Silicko- Gombasecký jeskynní systém. Pokud jeskyni navštívíte v době intenzivnějších dešťů a potok bude mít dostatek vody, budete mít možnost sledovat jeho činnost v zpřístupněné části jeskyně. V kaňonu vytváří kaskády a průtokové jezera.Speleologickým průzkumem zjistili, že potok sbírá vodu od ponorného závrtu ve farářské jámě, ze slepé doliny Červeného kamene a Mokrých luk. Na povrch se opět dostává vyvěrá ve výšce 11 m nad údolní nivou Slané.

Kamenné brčka

Nejcharakterističtějšími útvary a určitě tím, co návštěvníky nejvíce zaujme jsou tenké trubicové sintrové útvary. Kamenné brčka. Představte si brčko o tloušťce asi půl centimetru s délkou někdy až 3 metry. Ne z plastických hmot jako jsme zvyklý, ale z kamene. Přesněji ze sintru. Ten vzniká vysrážením uhličitanu vápenatého rozpuštěného v prosakující vodě. O takovém rostoucím "nerostu" je řeč. Jejich křehkost potvrzuje to, že ohroženi jsou i zdomácnělí netopýři (pro znalce - vrápenec malý, Rhinopophus hipposideros). Stačí aby se na brčko pověsili a dílo zkázy je dokonáno. Ohroženy nejsou jen domácími pány. Pokud jejich délka přesáhne 2 metry, ohrožuje jejich vlastní hmotnost. Stává se, že se odtrhnou od stropu a prasknou pádem na dno. Nezanedbatelná je samozřejmě i činnost nedisciplinovaných návštěvníků. Navzdory opakovaným upozorněním, neodolají a zkoušejí jejich křehkost. V takové délce a v takové hustotě se v žádné jeskyni na Slovensku nenacházejí.

Zpřístupněna v roce 1955

Gombasecká jeskyně v roce 2005 oslavila své 50 výročí zpřístupnění veřejnosti. Její existenci tušili znalci zdejších hor už dávno před zpřístupněním. Během dlouhotrvajících dešťů se v Černé vyvěračce objevovaly proudy kalné vody. Neklamný příznak vymývání dutých prostorů uvnitř kopce. V roce 1950 V. Rozložníka   Rožňavští jeskyňáři, začali prohlubovat řečiště Černé vyvěračky. O rok později úspěšně pronikly do jeskyně. V roce 1952 byl úspěšně vyražen dnešní vchod do jeskyně. V příběhu dalších tří let se podařilo podzemní prostory elektricky osvětlit, vybudovat chodníky a v roce 1955 ji otevřít pro veřejnost. Přestože se v odborné literatuře vzpomínají v souvislosti s Gombasecká jeskyně jen dva živočichy - mnohonožka (o ní bude ještě řeč) a zmínění netopýři, na malou chvíli jsme měli možnost spatřit v jeskyni proběhnout něco malého chlupatého podobající se fretce. Co to ​​bylo nevím. Nevěděla to ani naše průvodkyně. Gombasecká mnohonožka je unikátní nález, se kterým se naši biospeleológové rádi pyšní. V roce 1998 zde našli dospělou samičku slepé mnohonožky rodu Typhoiulus. S celkovou délkou těla 26 mm a s počtem párů nohou 147 to byl největší a první nalezený slovenský troglobiont - pravý jeskynní živočich. To znamená, že téměř nemá oči, není pigmentovaný a je přizpůsoben životu v nižší teplotě, vysoké vlhkosti vzduchu a stísněným prostorem.


Speleoterapie

Deset let, do roku 1978 se Gombasecká jeskyně využívala na speleoterapii. Díky aerosolu, který se v ovzduší nachází, má pobyt v ní i léčivé účinky. Teplota vzduchu kolísá mezi 9,0 až 9,4 st. Celsia. Co je průměrná roční teplota vzduchu mimo jeskyně.Relativní vlhkost kolísá od 95 do 97%. Jižní Gemer je bohatý na překrásné jeskyně.Přesto, že návštěvník může mít pocit, že tato poměrně chudá část Slovenska, se vylidňuje, na její přírodní kráse to nic neubírá. Obdivovat zde můžete vše co se nachází na povrchu, i pod povrchem. To co zbylo z minulosti - například na Gotické cestě, i to co bylo postaveno téměř nedávno - například památky v Krásnohorskom Podhradí. V každém případě se vyplatí strávit delší dobu v tomto kraji.