Kostel v Sadko

Jde o skutečný světový unikát, jen je trochu smutný. Při obnově kostela v sádkách se v blízkosti hlavního oltáře našli tělesné pozůstatky osmiměsíčního dítěte. Pohřbeny bylo ve svaté půdě kostela, poté co zemřelo na nedostatek vitaminu D.A to je skutečný světový unikát. O nemocech z nedostatku vitaminu D se vědělo dávno.Dokonce se předpokládalo, že v průběhu 18. a 19. století na jeho nedostatek lidé mohli umírat. Móda období baroka bránila lidem setrvávat na slunci a opalovat se.Nález ostatků těchto pacientů však zkoumán nebyl. Až do nálezu v tomto kostele.Antropoložka, která pozůstatky vyzvedla a zkoumala, nechala diagnózu potvrdit vědci ve Švédsku, kteří unikátnost nálezu potvrdili. Kostel Panny Marie Kráľovy andělů v Klatovech Nové Vsi - Sadko však není ani zdaleka zajímavý svou "nedávnou" barokní historií.

Kostel v Sadko - světový unikát

Přesto, že poslední výzkumy datují vznik kostela nejpozději do 12. století, je velká pravděpodobnost, že dříve či později se potvrdí, že kostel je o nějaké to století, dvě, starší. Stačí se podívat na jeho polohu nedaleko Nitry a sakrální románské památky v jeho okolí. Nejznámější Kostel sv. Michala v Drážovce, velmi blízko kostelík sv. Michala v Hradiště, ale i starobylá rotunda sv. Jiří v Nitranské Blatnici, kostel sv. Jiří v Kostoľanech pod Tríbeč, kostel Nejsvětější Trojice v Ludanice a samozřejmě byť ne církevní stavba, ale s nálezy církevního charakteru, velkomoravské hradiště u obce Bojná.

Kostelík byl postaven pravděpodobně již v 11. století na plochém temeni kopce Chřiby.Na místě, které nese stopy pravěkého osídlení lidem lengyelskej kultury, ale i stopy po raně středověkých hradišti známém pod jménem Čížik. Tatarský vpád na území Slovenka na jaře roku 1241 znamenal zpustošení nejen přilehlé osady, ale i kostelíka.O padesát let později se v dochovaných listinách už vzpomíná obnovená osada Nová Horná Ves a spolu s ní kostel. Opatrovníky kostela v té době byly hradní vojáci sídlící v povodí říčky Vyčomy. Po nich, od 14. století, zemëpanské rod Diviackovcov. V tomto období již původně románský kostel procházel několika etapami úprav v gotickém slohu. V jeho interiéru pribúdala bohatá fresková výzdoba. To vše až do roku 1530. V létě téhož roku Jan Zápolský povolal turecké pomocné oddíly, kterému měly pomoci v boji proti Ferdinandovi Habsburskému. Jan Zápolský se stejně jako jeho sok usiloval o získání uherské koruny. Turci měli podle původního plánu vyplenit Rakousko a Moravu. Ti však plán změnily av září vpadli na území mezi Váhom a Hronom. V Nitranské stolici zpustošili 80 vesnic a desetitisíce lidí odvlekli. Těch, co cestou pro vysílení nebo zranění zaostávaly, povraždili. Kostel v Sadko vyplenili a vypálili. O další obnovu kostela se zasloužil uherský šlechtický rod Gostoniovcov.

Ferencz Drahotuszky a Bratislavčan József Könyöki

První "památkáři", kteří se o kostel začali zajímat z historického hlediska byly Ferencz Drahotuszky a Bratislavčan József Könyöki. První jmenovaný již v roce 1876 vyhotovil dvě kresby kostela a zakreslil jeho půdorys. V krátkém článku o jeho historii pochválil rodinu Bacskadyovcov za jejich péči o kostel. József Könyöki o jedenáct let později kostelík opět zakreslil, krátce popsal a zdokumentoval ještě původní ohradu obklopujícím areál kostela. Dnes kostelu dominuje malířská výzdoba svatyně, kterou tvoří raně gotická fresková malba z období kolem roku 1300. Nejvýraznější je obraz Ježíše Krista na valenou klenbou apsidy, který doplňují postavy andělů a symboly čtyř evangelistů. Zvláště však zaujme fragment z obrazu vážení duší na jižním vítězném oblouku, případně část nahé ženské postavy na jižní stěně. Jak nahá se v kostelích mohla zobrazit jen jedna jediná žena, Eva. Jde tedy pravděpodobně o výjev z Ráje.Dnes, díky probíhajícím výzkumem, je ještě možné vidět i krypty vybudované v 17.století pro místní významné rodiny. Případně při troše štěstí si prohlédnout ve věži do omítky vyškrábané letopočty po návštěvnících. Ten nejstarší je z roku 1631. Ve starém soupisu památek na Slovensku se vzpomínají ještě dřívějšími hroby z 11. až 13.století v areálu kostela. Ty už dnes nenajdete. Vidět však můžete velké náhrobní kameny, kterými se překrývaly hroby. Spisovatel Pavel Dvořák jejich vzpomíná ve svých Stopách dávné minulosti v souvislosti s hřbitovem u kostela v Nitře Drážovce.Upozorňuje i na neobvyklé polohy nebožtíků, případně na jejich posmrtnou úpravu.Možná související s podezřením na jejich nechtěné opouštění hrobů. Martin Mikuláš, restaurátor a organizátor obnovy kostela, mluví o praktičtější důvodu mohutných kamenů na hrobech. Hroby se v té době kopali do hloubky lze 50 cm. Aby divoká zvěř mělce pohřbených nebožtíků nevyhrabala, hrob se přikryl mohutným kamenem.Kostely, jako je ten v sádkách, představují to nejstarší a to nejzachovalejší co na Slovensku máme. A to dokonce často ve velmi původní podobě. Pokud tedy chcete vědět a zejména na vlastní oči vidět co byl středověk, naplánujte si cestu k těmto skoro zapomenutým kostelem.