Záruby, hrad Ostrý kámen a Buková

Výstup na nejvyšší vrchol pohoří bývá vždy přirozeným cílem turistů.Není tomu jinak ani v případě Malých Karpat a vrchu Záruby / 767 metrů /.Vyrazili jsme ráno autem z Prahy k vodní nádrži Buková, která je během teplých měsíců cílem množství koupání chtivých rodin. Na Záruby sice existuje obrazně řečeno nespočet tras na výstup, ale protože podle všech předpokladů byl před námi horký den, Buková byla zárukou osvěžení před samotnou túrou, jakož i po návratu.


Smolenice

Nejčastějším místem na nástup na túru jsou ale pravděpodobně Smolenice, kam se dá dobře dostat vlakem i autobusem. Ale protože my jsme vyrazili autem, mohli jsme si dovolit vybrat jinou eventualitu. Pokud byste se však rozhodli pro Smolenice, je možné se sem dostat i Malokarpatský cyklo-turistickou magistrálou. Vizuálním lákadlem je samozřejmě Smolenický zámek, který si nemůžete nevšimnout. Ze Smolenic si můžete vybrat také více možností pro výstup, i podle toho, co chcete cestou vidět. Pokud vyrazíte po zelené značce, projdete kolem jeskyně Driny, po modré značce půjdete dolinou Hlboče. Toto kaňonovité území je prohlášeno za přírodní rezervaci. Pokud se chcete pokochat krásou zámku, můžete vyrazit po žluté nebo po modré turistické značce. Všechny tyto čtyři možnosti se ale v závěru setkávají a strmý úsek na vrchol se jde po zelené značce.My jsme však auto zaparkovali u vodní nádrže Buková.Jelikož bylo ráno, ale už skutečně horko, vyrazili jsme pouze nalehko. Vlastně jen s tím, co měl každý na sobě a navíc pouze s lahví vody. Jak nás totiž upozornili domácí v bufetu, při výstupu z této strany není cestou žádný pramen nebo zdroj vody, kde by se daly "dolévat" zásoby. Po zdi hráze jsme přešli na opačnou stranu Bukové, kde se během letních měsíců rozprostírá kemping. Ten byl plný, setkání zde měli nadšenci veteránů Volkswagen. Z přeplněných bufetů se na nás koukalo dost překvapených pohledů, kam se v tom teple jdeme ve vysokých trekových botách. Od Bukové je to z této strany na Záruby celkem jednoduchá trasa. Jelikož silueta zárubně je přímo nad vodní nádrží, zjednodušeně řečeno, pokud byste vyrazili přímo strmě do kopce, nemůžete zabloudit My jsme se však ještě chtěli podívat na zříceninu hradu Ostrý kámen.


Ostrý kámen

Ta se nachází přibližně v polovině cesty. Doposud jsem sice tento hrad neznal, ale nastudoval jsem si potřebné údaje na internetu. A protože to už bylo cestou, chtěl jsem se na hrad určitě podívat. Navíc, zříceninu hradu mezi stromy z roviny dobře nevidíte, čili možná i proto není až tak velmi známá. Od kempu jsme se tedy vybrali přímo k lesu cestou přes pole. Hned u lesa jsme natrefili na tabuli s turistickými značkami. Na hrad je červená značka. Nejprve po mírně stoupajícím svahu, ale pak je to pěkný strmák do kopce. Od nádrže je to přibližně 45 minut až k první vstupní bráně do hradu. Mohu říci, že v tom teple z nás lilo a řádně jsme se všichni zadýchali. Na prvním nádvoří je informační tabule s nákresem pravděpodobného vzhledu hradu a stručným popisem jeho historie.Zde se dozvídám, že Ostrý kámen spolu s Korlátsky,  a Smolenickým hradem patřil ke řetězu pevností, jejichž účelem byla ochrana české cesty, spojující Prahu a Budín. Hrad byl postaven ve 13. století na příkaz krále Ondřeje II., čili toto místo dýchá řádně starou historií. No dnes už jde pouze o zříceninu přerostlou stromy, čili zprvu to vypadalo, že výhled není skoro žádný. No vyšplhaly jsme se na hradní zeď prakticky na nejvyšší  místo hradu a panorama, co se naskytla byla skutečně úchvatná. Opět se mi potvrdilo, že je úplně jedno, zda jde o Malé Karpaty, Tatry nebo Bukovské vrchy.Pěkně je všude, jen je třeba ty hezké místa najít. Pod námi byla jako na dlani vodní nádrž Buková odkud jsme vyrazili ale prakticky i celé Záhoří.


Na Záruby

Z hradu Ostrý kámen je to na vrchol zárubně ještě asi 30-45 minut po hřebeni.V prvním úseku vede cesta po kamenech, přičemž se vám naskýtají stále velmi pěkné výhledy na okolní kopce a Ostrý kámen. Po čase se však cesta noří do lesa, výhledy končí a zbývá už jen šlapat. Cesta však jde stále po hřebeni a převýšení je již minimální. Vrchol je v lese jen těžko rozeznatelný. Že jsme blízko jsme zjistili prakticky až při pohledu na zasazení dvojkříž do kamenů. Jelikož byl hezký den, nebyli jsme tu sami a po okolí se potulovali další skupinky turistů. No zjevně šlo všechno o lidi, co měli vztah k přírodě, tedy i na vrcholu av jeho okolí panovala fajn atmosféra. Možná je na místě říci, že ze samotných Záruba není až tak pěkný výhled jak z hradu Ostrý kámen. Ten je omezen kvůli stromům. Je ale dobře vidět protilehlý hřeben Čela a Veterlína a kousek dál je vidět až do oblasti Plaveckého krasu i samotný Plavecký hrad.


Vodní nádrž Buková

Cestu zpět k vodní nádrži Buková jsme volili trochu jinak. Jednoduše, hned pod zárubně jsme se napojili na chodník, což klesal skoro přímo strmě dolů. Přiznám se, už ani nevím, po jaké značce to bylo. Tuto cestu nám poradili turisté, které jsme potkali a byli zde zjevně doma. Po přibližně čtvrthodinku prudkého klesání nám trasu zkřížila vertikální cesta, na kterou jsme se napojili a postupně klesaly až na místo ranního startu. Musím říct, že šlo o velmi pěkný okruh, kde se spojila přírodní krása, nádherné výhledy ale i kus historie.
O to víc jsme si vychutnali závěr dne, když jsme rozpálení  došli do Bukové a dali si konečně chlazené pivo. Na závěr snad ještě dodejme pár slov o samotné vodní nádrži Buková, která se nachází v blízkosti stejnojmenné obce, kam to například z Trnavy není vůbec daleko. Už ona sama stojí zcela určitě za návštěvu, zejména v létě, když hledáte vhodný tip na koupání. Je tu kempink, několik bufetů, kolem pěkná příroda a celkem fajn koupání.