Kráľova hoľa - zimní výstup

Králova Hoľa je od nepaměti romanticky opěvovaným místem.Tak bylo na čase se sem jít podívat.Přesto, či možná právě proto, že byla řádná zima a sníh.



Prameniště Slovenských řek

Byl nádherný, ale mrazivý zimní den. Zubaté slunce sice svítilo, ale teploměr ukazoval pod deset stupňů pod nulou. A to na rovině. Tam nahoře musí být ještě o pěkných pár stupňů méně. Měl jsem neodolatelnou chuť čím dříve vyrazit. Vypotit se, opět jednou vynaložit síly, ponořit se do ticha lesního porostu a slyšet pouze zvuk udusaného sněhu. Volba tak padla na Královu holu / 1946 metrů / nejvyšší vrch východní části Nízkých Tater. Ještě jsem tam nebyl a slunečný den s dobrou viditelností sliboval nádherné výhledy. A právě tím je Králova hoľa známa. Prakticky celá druhá polovina cesty vede po nezalesněných svazích, odkud se jako na dlani nabízí neopakovatelné panorama na desítky kilometrů daleko - Horehronie, Muránska planina, Slovenské rudohoří, Slovenský ráj, Levočské vrchy, Spiš a Liptov a panorama tatranských štítů. A navíc, Kráľova hoľa je prameniště největších Slovenská řek - Váhu (Černého Váhu), Hronu, Hnilce a Hornádu, které pramení na její úbočích.


Šumiac

Stálá přede mnou volba. Na vrchol Kráľovy hole se většina turistů vydává nejčastěji ze dvou výchozích bodů. Vesnice Šumiac nebo Telgártu. Moje volba padla na Šumiac.Túra je to určitě pěkná iz Telgártu a dále přes Královu skálu, skalní predvrchol samotné Kráľovy hole. No to mi zbývá do budoucnosti. Dostat se do horehronské obce Šumiac zase není tak jednoduché. Pokud máte vlastní auto žádný problém. Ale pokud se sem chystáte autobusem dejme tomu z Brezna, třeba jít směrem na Červenou skálu. Vyplatí se dopředu zjistit, zda autobus zajíždí i do samotného Šumiac. Sem totiž vybočuje pouze některé spoje. V případě pokud ne, je vhodné požádat řidiče, aby vám zastavil u odbočky na Šumiac. Do vesnice je to po asfaltce ještě asi dva kilometry, ale pokud máte štěstí někdo vás může svést. Šumiac na mě působil jako spící Šípová


Růženka.

Sehnut pod horami, v drsném prostředí, mimo hlavních silnic.Na ulicích nikdo, jen z komínů stoupal v mrazivý den kouř z vytopených kuchyní. "Krásné prostředí na chalupu, ale řádně drsné na každodenní život", napadlo mi při tom. Dobrým orientačním bodem ve vesnici je malé náměstí, kde je i turistická značka. Trasa dlouhá asi pět kilometrů, převýšení 1066 metrů. Po modré by to mělo být podle údajů na vrchol kopce přibližně tři hodiny. No mám dojem, že zde jde spíše o čas v létě. Když odpadá namáhavé brodění sněhem.
Pokud však máte štěstí a vymáknete situaci, kdy před vámi vyrazili na televizní vysílač zaměstnanci s rolbou a mezitím nenasnežilo, máte cestu pěkně upravenou. Pokud se však nic podobného nestalo, v zimě jde o zcela technicky náročný výstup. Jen pro úplnost ještě dodám, že na vrchol Kráľovy hole na televizní vysílač vede ze Šumiac i horská asfaltová cesta. Ta je však pro veřejnost přísně uzavřena a navíc i pro zaměstnance je využitelná pouze v zimě. Takže nám turistům, nezbývá pouze se brodit sněhem pěšky. No ale vždyť o to nám přece jde.Na horním konci obce začíná jehličnatý les, kde je třeba soustředit na opatrnost při šlapání do kopce. Čili zatím výhledy žádné. Ani by na ně nebyl čas. Přesto, že je mrazivé počasí, postupně se objevují na čele první kapky potu a cítím, jak mi ty další stékají po zádech. V takových chvílích je důležité zůstat v pohybu, aby člověk předešel nemoci. Postupně turistická cesta protnula cestu pro Ratrak vedoucí na vrchol. Zde je možnost pokračovat na vrchol po relativně upravené Ratráková cestě, nebo po klasické turistické značce. Já jsem pokračoval v cestě pro turisty.Naštěstí v noci nesněžilo, čili jsem pouze následoval po stopách mých předchůdců.Ačkoli se to zní dost jednoduše, ale při tom množství křižujících se cest se dá i docela pěkně poblúdil. I se mi to věru stalo. Nechal jsem se zlákat vidinou lehčího terénu a odbočil na cestu pro lesní mechanismy na svážení dřeva. Musel jsem se vrátit několik set metrů. Třeba se jednoduše držet značky a vyšlapané cesty. Případně, pokud někoho potkáte, ověřovat trasu.Chodník stále vedl přes smrkový les, až jsem se postupně dostal do Předního sedla.To je zhruba polovina cesty a odtud je to už "jen" přibližně 500 metrů převýšení. Dále to už byla orientačně lehká trasa, dobra značená dřevěnými tyčemi. Z Předního sedla jsem pokračoval lesem do Vyšného sedla, odtud otevřeným terénem s výhledem na okolní krajinu až na vrchol Kráľovy hole. Cestou byly nádherné výhledy, ale šlehal přímo ledový vítr. Omŕzali mi uši, nos i líce. Cesta v této závěrečné fázi byla dobře vyšlapaná neboť minimálně den nesněžilo. Zde se však dostavil opačný efekt.Nemusel jsem se sice brodit, ale zato jsem se klouzal na ledě. Udusaný sníh zamrzl av strmých úsecích jsem byl jako na kluzišti. No to už mě do cíle přitahovala stále se zvětšující silueta budovy televizního vysílače. Když jsem pod ní konečně zastavil, uvědomil jsem si, že jde o obrovskou stavbu. velkou asi jako bytovka na sídlišti.  Dokonale se mi sem nehodila.


Kráľova hoľa - Slovensko jako na dlani

No stál jsem nad oblaky a tak se naskytly neopakovatelné výhledy.Pode mnou moře z mraků, v dálce panorama východní části Vysokých Tater a Roháčů. Z mlhy trčely zasněžené štítí vysokých štítů a já jsem si vychutnával tu krásu.Pěkná odměna za několik hodin fyzické námahy. Člověk přitom navíc poznává sám sebe, případně i své přátele. Jelikož momentálně se na vrcholu Kráľovy hole nenachází žádná ubytovna, zda občerstvení, jedinou možností je využít malou, neuzamknuté místnost, kterou se vchází do budovy televizního vysílače. Má přibližně třikrát tři metry, jsou zde dvě dřevěné lavice, radiátor, vrcholová kniha. Navzdory sparťanský vybavení působila v tom momentě neskutečně útulně. Venku třeskutý mráz, nádherný výhled a na těch pár metrech příjemné teplo a pohoda.V případě nouze, se zde dá přespat ve spacáku. Potkal jsem tam další čtyři  mladé turisty. Chvíli jsme pokecali, vytáhla se plácačka a další postup už asi všichni znáte  Hory prostě sbližují a vyplavují z lidí to nejlepší. Cesta zpět již byla rychlá, ale závěrečná fáze proběhla již tak v světle čelovky a třeskutém mrazu. Ty výhledy však stály zato.Kráľova hoľa, přesto, že zelený strom už na ní věru není, má své neodolatelné kouzlo a patří k jedněm s nesčetných krásných míst, které nám slovenská příroda nabízí.