Štítnik, vyprávění o nedokončeném kostele

Pokud navštívíte kostel v Štítniku, pravděpodobně ani nepostřehnete, že není dokončen. Vůbec tak nevypadá. Pravdou však je, že několik gotických částí nechali naši předkové svému osudu ... Bez příslovečné tečky na konci věty.Když v roce 1460 pokračovali v budování kostela, prodloužili jižní loď směrem na východ. Prodloužili dokonce i hlavní loď. Severní loď kostela ukončili polygonálním uzávěrem a na její východní straně zůstala jen stará sakristie. Ve 20. století se jí dostalo využití jako knihovny. Pozdně úprava směřovala k zaklenuta prostoru síťovou klenbou. V severním presbytáři dokončili pouze klenbové ramena az neznámých příčin stavbu zastavili. Samotná gotická stavba původně trojlodní baziliky začala vznikat v 14.století a dokončena byla v poslední třetině 15. století. Tehdy kostel získal svůj poslední dominantní prvek - věž. Přistavěli ji k západnímu průčelí. Zastřešení se však dočkala až po Szatmárskom míří (1711). Ještě před tím posloužila obranným účelům města v době ohrožení tureckými hordami a protihabsburských válečných tažení. Při zastřešení zvýšily věž dřevěnou pomalování krytou Pavlačka, na kterou dosedla stlačená barokní. Práce na věži trvaly dvacet let (1720 - 1740).

Protestanti zabílili středověké nástěnné malby

To nejkrásnější na celém kostele se nachází na stěnách v jeho interiéru. Malby, objevené koncem 19. století, postupně odkryli v letech 1908 - 1909. Kostel od 17.století využívají protestanti. Aby se vyhovělo jejich náboženskému obřadu, středověké nástěnné malby zabílili.Nástěnné malby pocházejí ze tří období. Nejstarší jsou z poslední třetiny 14. století a nacházejí se na stěnách první stavby, kde jsou místy překryty novějšími malbami z poslední třetiny 15. století (po r.. 1460). Nejmladší jsou ze začátku 16. století.Při restaurování nástěnných maleb byly ornamentální části a malby na triumfálním oblouku dotvořeny. V presbytáři na severní straně je christologicky cyklus a postavy apoštolů. Na arkádových obloucích jsou polopostavy proroků, sv. Helena, sv. Erasmus a Křest Krista, v hlavní lodi Stigmatizace a Kázání sv. Františka z Assisi. V severní boční lodi první stavby je mariologický a christologický cyklus, jakož i novější vrstvy s fragmenty (sv. Barbora a Volto Santo). V jižní boční lodi první stavby jsou čtyři výjevy z podobenství o deseti hřivnách, alegorie sedm svobodných umění, cyklus sedmi církevních svátostí, dva světci, polopostavy proroků a Sibylla, dále sv. Štefan, Ladislav, Zikmund, sv. Anton poustevník a jiní. Na nástěnných malbách je i množství drobnějších víceméně samostatných dekorativních prvků charakteru zátiší, žánrů a ryze ornamentálních motivů. Nejstarší nástěnné malby se orientují podle italských nástěnných cyklů, zatímco novější jsou pod vlivem česko-německé malby. Kromě toho je ještě interiér kostela bohatě vyzdoben předměty původního zařízení, jakož i soustředěnými památkami z Gemerské oblasti, které se dostaly do kostela při restaurování.

Za fotografování se platí. Kdo kolik dá a kdo komu

V době mé návštěvy kostela asi po deseti minutách mého obdivného pobíhání po kostele ke mně přistoupil mladý, trochu obézní, velmi slušně oblečený Rom. Zeptal se mě, jestli jsem turista a zda si chci nadále fotit malby. Přikývl jsem a tak jsem se dozvěděl, že za fotografování se v kostele platí. Se zaplacením jsem neměl problém a kněze, který krátce předtím ukončil svatební obřad a procházel kolem mě, jsem se zeptal, kolik se platí. Kněz jen kýval rukou a řekl, kdo kolik dá.Vytáhl jsem tedy padesát korun a podal jejich mladíkovi. Ten bez mrknutí oka schoval bankovku do své kapsy a já jsem klidně mohl fotit dál. Nuže cesty peněz jsou nevyzpytatelné.

Ještě jedna památka Gotické cesty - hrad a zámeček

Štítnik se pyšní ještě jednou památkou Gotické cesty. Zříceninou někdejšího bebekovského hradu a zámečku s novější obydlenou částí přestavěnou počátkem 19.století na kurii. Původně hrad vznikl po roce 1432 jako vodní. V roce 1559 patřil Štítnický hrad k tzv.. strážným hradům protiturecké obrany. V roce 1577 požádala vojenská rada gemerský komitét, aby hrad přebudoval, neboť je zastaralý. Přestavbu začali pravděpodobně v roce 1580 - 1585, přičemž zesílily vnější opevnění velkými kulatými dělostřeleckými baštami a zvýšily pozorovací věž dřevěnou nástavbou. O hradě se zachoval popis v inventáři z roku 1683, podle kterého měl od vstupní brány napravo velký rondel a po celém obvodu hradeb dřevěnou ochoz.

Nenechte se odradit plechovou vstupní branou

Po Rákocziho povstání byl hrad tak silně poškozen, že v pozdějším období opravili pouze některé části na bydlení, například západní hrad se dvěma nárožními baštami byl přestavěn začátkem 19. století na kurii.Při přestavbě snížily původní výši obvodových zdí. Z celého objektu zbyly zříceniny jihovýchodní bašty, romanticky upravené neogotický okny a terasou, dále silně zničený původní vchod z východní strany a vedlejší polygonální bašty (označená v inventáři z roku 1683 jako rondel), jakož i zbytky základů.
Do jižního křídla hradu, který se nezachoval, postavili začátkem 19. století novou Ohradní zeď s velkou mřížovou parkovou bránou. Destruované je i severní křídlo hradu, na místě kterého stojí dnes hospodářská budova. V průběhu 20. století se celý komplex dočkal částečné rekonstrukce. Areál a některé budovy jsou využity jako Odborné učiliště. Méně odvážného návštěvníka může odradit málo přitažlivá velká plechová brána dotvářející vstup k hradu. V každém případě se netřeba polekat, stačí zabouchl nebo zazvonit a služba na vrátnici vám umožní návštěvu.

Štítnik byl bohatým hornickým městem s třemi výročními jarmarky

V souvislosti s hradem určitě stojí za zmínku skutečnost, že samotné město nemělo nikdy hradby. Hrad sloužil na ochranu majiteli města. Dobové prameny však nezmiňují, zda v době nebezpečí ujal pod svou ochranu i obyvatel města. Je to o to neobvyklejší, že poddanské městečko Štítnik bylo hornickým městem a většina jeho obyvatel se věnovala dolování a výrobě železa již od 12. století. Ve středověku patřilo určitě do kategorie bohatších míst. V roce 1417 dostalo právo na tři výroční jarmarky, což znamená, že zde sídlila i silná vrstva řemeslníků a obchodníků. Dokonce ani období, kdy muselo platit Turkům vysoké poplatky, neznamenalo pro něj žádnou pohromu. Po skončení tureckého nebezpečí se hutná výroba ve městě rychle rozvíjela a v roce 1833 se zdejší železářské podniky spojily v tzv.. Štítenky Concordii. Dnes už bohatství a krásu tohoto gemerského městečka připomíná máloco. Řemeslnické a měšťanské domy rekonstruují jen velmi pomalu a navzdory podpoře slovenské Gotické cesty táhnoucí se od Malohontu přes Gemer až na Spiš zde na příchod turistů připraveni velmi nejsou. Během víkendů vám nabídnou občerstvení v hostincích, ale informace o městě a jeho památkách jsou pro nepřipraveného návštěvníka víceméně nedostupné. Přesto si myslím, že během návštěvy Gemera byste ho neměli obejít.Kostel a vodní hrad určitě za návštěvu stojí.