Propadliště u obce Bukovec

Musel to být fascinující pohled.Země s ubývajícím sněhem, pochmurné počasí, všude více bláta a vody, než je příjemné na obyčejnou procházku. Po polní cestě stéká stále více vody do koryta, ve kterém teče potok, pouze pokud té vody je opravdu hodně.Tehdy bylo vody asi dost. Půda na poli se totiž začala propadat. Země se propadala pod zem. O několik hodin u obce Bukovec v Myjavské pahorkatině vzniklo propadliště dlouhé několik set metrů, široké více než třicet metrů, jehož dno bylo asi pět metrů pod okolním terénem. Do propadliště se sesuly stromy, vznikly jakési hliněno-kamenné věže a stěny vypadaly jako potrhaný hrubý papír. Toto vše se stalo na jaře roku 2006 Samozřejmě, dnes už místo nevypadá ani zdaleka tak dramaticky jako krátce po svém vzniku. Deště a vítr ostré hrany zaoblily a plevel a jiná zeleň dávno zapustili kořeny i na těch méně dostupných místech. Ale stále to je místo s otazníkem. Jak je možné, že se něco takového stalo? Vždyť zem se propadá tam, kde jsou dutiny. Tak proč tady.

Příčiny vzniku propadliště

Geologové říkají, že za vznik propadání mohou třetihorní nerosty. Kombinace vápnitých jílovců a slínovců prokládaného pískovci. Vznikly tak smykové plochy, které nabyli tu správnou viskozitu, aby se sklouzly samy do sebe.Doslova samy do sebe, protože nešlo o klasický sesuv půdy na nakloněném svahu.Rychlost, s jakou proces proběhl, by možná nikoho nepřekvapila, ale rozsah propadliště je pro tuto oblast více než neobvyklá. Zajímavé je, že proces podle odborníků způsobily asi probíhající klimatické změny. Dlouhodobé sucho vystřídány intenzivními srážkami.Propadliště se už pomalu ztrácí. Přesto jsou v okrajových částech stále pěkně viditelné, barevně odlišené pásy geologických vrstev. Na pár místech ještě trčí hliněné komíny a věže a pravděpodobně se z času na čas stane, že se do propadliště sesune i blízko rostoucí strom. Tráva a plevel jež zarůstá dno propasti, pohyb v ní je tedy velmi ztížený. Všechno toto je připomínkou, jak rychle se okolní příroda vyrovná s takovým novotvarem.

Pro někoho jen obyčejná jáma

Podle mého odhadu o dva-tři roky bude na tomto místě už jen ohromná jáma, jejíž okraje každý déšť a sníh bude jen zaoblovat a zaoblovat. Krása tohoto místa je opravdu neobvyklá. Chce to dost fantazie, představit si procesy, které stály u jeho vzniku, a těmito očima se na něj dívat. Pouze pro toho, kdo to dokáže, se vyplatí místo navštívit. V opačném případě to je jen jedna z tisíců jam, která se i tak časem ztratí.Tip na návštěvu tohoto místa jsem našel v knize Marie Bizubová - Kameny (Dajama, edice Přírodní krásy Slovenska). Autorka velmi elegantně a jednoduše popsala přístup k propadlišti. Nebýt však návštěvníků z Trnavy, asi bychom podle tohoto popisu místo nikdy nenašli. Právě hřbitov je klíčovým místem pro zorientování se. Pokud přijíždíte od obce Kýla, před příchodem do Bukovce uvidíte nejdříve cestu odbočující směrem vpravo a za ní hřbitov. Po cestě vpravo se musíte vydat (bez toho, abyste pokračovali do vesnice) směrem na hřeben kopce. Na hřebenu se cesta prudce stáčí směrem vpravo, přičemž v přímém směru uvidíte před sebou siluetu hradu Branč a zdánlivě k němu směřující polní cestu. Pokračovat musíte po polní cestě. Vstup k propadlišti není samozřejmě nijak označen. Znakem jeho existence je mezera mezi stromy lemujícími levý okraj polní cesty. Od začátku polní cesty může být vzdálen přibližně 150 metrů.