Petržalském bunkry

Většina Petržalských  bunkrů je v péči občanských sdružení (vzpomeneme alespoň dvě: Zachraňme petržalské bunkry, Muzeum petržalského opevnění).Víte o čem byla Vídeňská arbitráž? Ne? A Mnichovská dohoda? "O nás, bez nás!" Odstoupení části území Čech Německu. Výborně! Vídeňskou arbitráž by mohli charakterizovat slova: Ten kocour půjde pryč! Takto nějak se údajně vyjádřil Adolf Hitler na pravém břehu Dunaje, když uviděl pomník Československých legionářů na dnešním náměstí Ľ. Štúra v Bratislavě. Na vysokém pilotu  stál český lev a hleděl směrem na Rakousko. Tedy na bývalé území Československé republiky, které bylo na základě Vídeňské arbitráže odstoupeno Rakousku (de facto fašistickému Německu) a Maďarsku. Spolu s tímto územím bylo předáno i moderní opevnění, jehož klíčovou součástí byly betonové bunkry.


Trianonská smlouva
Jen pro zajímavost bude dobré si připomenout článek 51 Mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Maďarskem č..102/1922 Sb. (Známější jako Trianonská smlouva), v němž se říkalo: Stát československý se zavazuje nebudovati zadního vojenských zařízení na části Svého území, která leží na pravém břehu Dunaje na jih od Bratislavy. Jaká však byla pravda? Zemský vojenský velitel gen. Josef Šnejdárek v roce 1934 vydal rozkaz na základě kterého byly postaveny první fortifikační stavby na českoslovenkom území po I.světové válce. Dodnes zachované vojenské bunkry označené jako BS-7 "Cvičiště" v blízkosti vojenského hřbitova z 1. světové války v Petržalce, BS-9 "Kittsee" na Kopčianské ulici a BS-10 "Tři hranice" při Panonské cestě. Tedy všechny na pravém břehu Dunaje na jih od Bratislavy v městské části Petržalka. Ani první Československá republika nebyla vzorem dodržování mezinárodních smluv. Její představitelem to není nutné mít za zlé. Trend to byl obecný. Nevyhnuly se mu ani vyhlášené demokracie jakými byly Francie a Spojené království Velké Británie a Severního Irska. V září roku 1938 uzavřeli s Německem a Itálií nekorektní Mnichovskou dohodu a 2. listopadu 1938 přišla První vídeňská arbitráž. Slovenská vesnice Petržalka, známá meruňkovými sady, se stala součástí Rakouska. Spolu s ní i moderní vojenské opevnění, o němž se tvrdí, že Wehrmacht by ho neměl naději překonat přímým vojenským útokem.


Československý pevnostní systém
Výstavbu československého opevnění řídilo od března 1935 Ředitelství opevňovacích prací (ve zkratce ROP - k této zkratce se ještě vrátíme), které vzniklo na základě dohody Hlavního štábu československé armády a Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Obě vrcholné instituce správně analyzovali mezinárodní situaci a uvědomili si, že nově vzniklou republiku bude velmi brzy nutné chránit vojenskou silou. Inpširovaní francouzskou Maginotovy linií rozhodli o výstavbě dvou typů bunkrů. Prvním byly objekty těžkého opevnění, ve kterých byly instalovány protitanková děla a těžké kulomety s posádkou 20 až 40 mužů. Druhé, lehké objekty, tzv.. ROP-ky známé zejména z oblasti Pomoraví mezi Devínskou Novou Vší a Vysokou při Moravě. Lehké objekty poskytli úkryt pro 4 až 6 mužů s kulometnou výzbrojí.


Petržalském bunkry
Stavební firma Ing. Rudolfa Friče z Prahy zahájila výstavbu objektů na území Petržalky již v roce 1934. Dnes nejlépe zachované bunkry BS-1 "Štěrkoviště" (v Jeleňom háji oproti vyústění Karloveská ramene), BS-2 "Mulda", BS-3 "Paseka" (oba hlouběji v lese), BS-4 "Lány" (v blízkosti cyklostezky u hraničního přechodu Berg) a BS-8 "Hřbitov" (nedaleko Kopčianské ulice u hřbitova vojáků z 1. světové války) byly postaveny už podle normované koncepce v letech 1936 - 1937. Hlavním úkolem opevnění těžkého typu bylo na delší dobu zastavit postup německé armády do vnitrozemí. Tento čas měl být využit buď na mobilizaci, nebo v případě rozvinutého konfliktu na ústup armády do Slovenská hor.Stavební plány pro těžké bunkry byly zpracovány pro každý samostatně. Navzdory stanoveným normám nejsou ani dva zcela identické. Objekty byly dvoupodlažní, přičemž přízemí představovalo "bojovou zónu". K této můžeme zařadit i pancéřové zvony, které vystupovaly nad střechu objektu. Zajímavostí opevnění je, že jejich zbraně nemířily přímo na předpokládaný postup nepřítele. Střílny směřovaly šikmo, tak aby vytvořily spolu se sousedním objektem křížovou prolínající se palbu.Šikmé směrování střílen nedovolovaly nepříteli tato přímo zasáhnout ze směru jeho útoku. Posádku těžkého bunkru tvořilo až několik desítek mužů, proto byl v podzemí vytvořen prostor pro jejich odpočinek. Postelí byl však jen poloviční počet. Polovina vojáků musela být vždy ve službě. Bunkry měli umývárna a dokonce splachovací záchod (v 30.-tých letech 20. století to byl znak technologického pokroku). Vodu čerpali z vlastní studny. Zásoby potravin vystačily na 14 dní. Po zkušenostech z 1. světové války vybavili objekty chemickými filtry s ventilátory poháněnými elektromotorem.Elektřinu, kterou se mohlo i svítit, zajišťoval dieselový motor. Spouštěli jej pouze v případě bojové situace. Jinak se v bunkru svítilo petrolejovými lampami. Zajímavostí jsou jámy vybetonované pod hlavními střílnami. Jejich úkolem bylo zachytit zem, která by mohla v případě dělostřeleckého útoku nebo bombardování, po výbuchu v těsné blízkosti, zcela překrýt otvor určený na střelbu. V takovém případě by byl bunkr vyřazen z boje. Bunkry byly po "vítězství" proletariátu v roce 1948 přezbrojeny na modernější vojenskou techniku ​​a téměř všechny zahrnuli do přísně střeženého pohraničního pásma. Díky tomu se zachovaly i stavby doplňující jednotlivé objekty. Například protitankové příkopy při bunkrech BS-4 a 8, nebo zděná maketa tanku nacházející se na poli v blízkosti BS-7 a BS-8. "Osmička" má díky těsné blízkosti s hřbitovem i svou duchařskou pověst. Při jeho výstavbě byla zrušena pohřební kaple gen Franze Svrček ven Mielec a jeho ostatky převezeny do Rakouska. Jeho duch údajně navštěvuje hroby vojáků na sousedním hřbitově a zde se klaní jejich památce. Většina Petržalský bunkrů je v péči občanských sdružení (vzpomenout třeba alespoň dvě: Zachraňme petržalské bunkry, Muzeum petržalského opevnění), kterým patří obdiv a díky za kus práce, které odvedli pro záchranu, rekonstrukci a jejich znovasprístupnenie. Vzpomínat v této souvislosti poměrně vágní přístup státních a místních orgánů nemá větší význam. Objekty do dnešního dne nejsou chráněny jako národní kulturní památky, přesto, že již v roce 2005 jejich stav dokumentoval Památkový úřad SR. Cesty v jejich okolí nejsou označeny jako oficiální cyklostezky av Petržalce nenajdete žádnou informační tabuli, která by na jejich existenci upozorňovala. Díky již zmíněným nadšencům si otevírají svou cestu do povědomí veřejnosti.




Výletní cyklistické stezky určeny zejména pro rodiny s dětmi:
1. Okruh Berg - bunkry Lány - Paseka - Mulda - Štěrkoviště - most Lanfranconi - Berg (délka trasy cca 5,8 km) Berg, hraniční přechod, parkoviště, směr k mostu Lanfranconi - z cyklostezky odbočit doleva a pokračovat po staré asfaltové silnici (Hraničiarska hláska) - cca 0,7 km odbočit na polní cestu k BS-4 Lány (možnost prohlídky Pá 17.00 - 19:00., So 10.00 - 19:00., Ne 12.00 - 17:00.) - k BS-3 Paseka, zpět na hraniční hlásku, cca 0,4 km odbočka vpravo, lesní cesta až k bunkru - k BS-2 Mulda, zpět na hraniční hlásku, cca 1,7 km značená odbočka směrem vpravo k bunkru - k BS-1 Štěrkoviště, zpět na hraniční hlásku , cca 1,4 km přímo u silnice po pravé straně - k mostu Lanfranconi pokračovat po hraniční hlásce - k Bergu, po cyklistické cestě Vzdálenosti jsou udávané mezi jednotlivými objekty 2. Okruh Berg, hraniční přechod - Berg, obec - Kittsee obec - bunkry Tři hranice, Kittsee, Hřbitov, Cvičiště (délka trasy cca 18,10 km) Berg, hraniční přechod, parkoviště, směr na obec Berg po cyklostezce B 26 National park Neusiedler See , Hundsheimer Berge Tour - pomník Arne Karlsson, Švédovi, pracovníkovi humanitární pomoci, zastřeleného Rudou armádou v r.. 1947 - Berg, cykloodpočívadlo (cca 3,4 km), betonová kostka s nápisem ПРОЕЗД ЗAКРЫТ / Die durchfart is Gespert (betonová kostka Südostwall SOW, obranné linie Třetí říše budované od r.. 1944 od Malých Karpat po Slovinsko) - obec Kittsee (Shoko -Csárda, otevřeno denně kromě ned. 07.00 h.. - 19:00., v sobotu 07.00 - 17:00.) - Kittsee, železniční přejezd, za železničním přejezdem na cestě směrem do Jaroviec se nacházejí po obou stranách silnice hraniční kameny z dob Rakousko - uherské monarchie (cca 7,30 km) - za železniční tratí odbočit směrem vlevo na hraniční hlásku, pokračování přímo po ní - BS-10 Tři hranice (cca 11,1 km), v poli v těsné blízkosti Panonské cesty - BS-9 Kittsee (cca 13 km), těsně za železničním přejezdem při cykloodpočívadle na Kopčianské ulici - BS-8 Hřbitov (cca 13,5 km) - BS-7 Cvičiště s objektem zděného tanku - Berg, hraniční přechod Vzdálenosti jsou udávány od hraničního přechodu Berg Mapa VKÚ Harmanec č.. 127 Malé Karpaty Bratislava