Návštěva Zamaguria a okolí

Pieninský národní park je nejmenším ze slovenských parků. Ten, kdo se snaží najít klid a regeneraci duše, jistě neodejde zklamaný či neoddechnutý.Pieniny, se svými rázovitými obcemi zasazenými v údolí Dunajce nenechají chladným nikoho. Okolní příroda člověka láká nepřebernou krásou zda se jedná o zimu nebo léto. V létě se tu dá dělat množství aktivit. Kdo má zálibu v turistice, může projít přes Dunajec přes lávku do Polska a vylézt na některý z kopců. Ať už se jedná o některý z Tří korun, Sokolica, z ​​níž je nádherný, ale úctyhodný pohled do peřejí Dunajce, Ostrou nebo některou jinou horu. Masiv Tří korun ne až tak vysoký, měří "pouze" 982 metrů, ale na příjemnou procházku a propocení trička to určitě stačí. Normálním tempem se dá tento výstup zvládnout přibližně za 2 - 2,5 hodinky. Kdo si dá tu námahu a vyleze na samý vrchol, na tzv.Vodnice, čeká ho zasloužená odměna v podobě vyhlídky.



Červený Kláštor
Za jasného počasí lze dohlédnout široko - daleko, což znamená, že člověk pouhým okem vidí Tatry, Spišskou Maguru, Sądecki Beskydy či Gorce. Jen bych vám v této věci doporučila, abyste si s sebou nezapomněli vzít peníze, protože před vstupem na vyhlídku se platí vstupné. Nicméně, pokud byste si i zapomněli vzít polský zlotý, nezoufejte. Poláci vám s radostí vezmou i slovenské eura. A ještě jedno doporučení, abyste si částku předtím než zaplatíte nezapomněli přepočítat, protože Poláci mají, nazvyme to, silného obchodního ducha. Cesta dolů již netrvá tak dlouho jako nahoře, takže tady vyvstává otázka, co s načatým dnem? Kdo má zájem a libuje slovenskou kuchyni, může se jít najíst výborných tradičních specialit. Salaší zda pěkných dřevěných restaurací je v Červeném Klášteře a jeho okolí nepočítaně, takže vybrat si může opravdu každý. Neměl by být ani ten problém, že si nemáte kde sednout a v pohodě se najíst. Vybírat si můžete z masových, zeleninových, moučných ale i sýrových či bramborových jídel, které právě patří mezi ty naše typické. Mám na mysli především brynzové halušky, pirohy bramborové placky, ovčí sýry a mnoho dalších.Kdo má rád, na požádání přinesou i žinčici. Po vydatném obědě by se člověk neměl moc namáhat. Výbornou volbou v tomto případě je koupit si lístek, posadit se na vor a nechat se unášet vodou. Možná vás trochu zaskočí, kde se vlastně máte nalodit, jelikož je přístavů hned několik. Na tom nezáleží, hlavní věc, že budete odpočívat a nasávat plnými hrstmi vůni čerstvého Pieninského vzduchu a obdivovat krásy průlomu.Jsem presvedčná, že kdo se jednou po Dunajci splav, na tento zážitek jen tak nezapomene. Dunajec na své nekonečné vodní pouti vyhloubil do skal kaňon, kudy se dnes plaví nejen vory, ale i čluny či kajaky. Závisí na povaze každého jednotlivce, co si zvolí. Podle mě je přece jen nejbezpečnější vor. Na Dunajci se nachází osm velkých říčních meandrů, které se točí jednou tam a jednou zase jinam.




Do výšky se tyčí strmé soutěsky Ostré, Klejovej skály, Sokolice či Sedmi mnichů. Podle legendy, těchto sedm mnichů zkamenělo protože chodili za jednou a touž dámou. Jak sami voraři říkají, když se po Dunajci splaví 18 letá dívka, která je ještě pannou, mniši ožijí. Jen si nejsem jistá, jestli to bude pravda. Kdo se bojí vody a přece jen by chtěl absolvovat splav, může si buďto ještě na voraři vyprosit plovací vestu nebo se ani nemusí nalodit na vor.Vedle Dunajci totiž vede chodík. Pokud máte zájem, můžete si půjčit kolo a na konci splavu jej vrátit, nebo si můžete udělat pěší procházku, která není o nic horší.Tak si alespoň stihnete porozhlédnout to, co je na Pieninách krásné - hory, vodu a ryby v ní, kaňon, chráněné rostliny a když se podaří, možná zahlédnout i orla. S přicházejícím večerem bylo vhodné poohlédnout se po nějakém noclehu. Na výběr jsme měli hned několik možností. Kdo dá přednost pohodlí a relaxu v posteli, může zajít do některého ubytovacího zařízení. Na výběr má chatku, pokoj ať už pro dvě - tři, ale i pro deset osob. Škála ubytování je široká. Nesmím zapomenout ani na četné domácí penziony, ve kterých noc nevyjde na hodně. Kdo má však dobrodružnější povahu, nebojí se tmy a nevadí mu trochu méně pohodlí, pak pro něj bude správnou volbou nocování ve stanu. Kemping se nachází v Červeném Klášteře, na začátku chodníčku kolem Dunajce. Jelikož je zde amfiteátr, toto prostranství se používá i při řízení Zamagurská folklorních slavností. Den se dá strávit i nakupováním. Myslím si, že zejména dámy o tom vědí své, ale možná i vy muži budete překvapeni. Dá se udělat pěkný polodenní výlet do polského Nového Targa který bych klidně nazvala i baštou nakupování. Najdete zde nejen vše co potřebujete, ale i kopec věcí, které nepotřebujete, "ale mohou se sejít". Počínaje sladkostmi různých tvarů a chutí, přes kuchyňské pomůcky, boty, oblečení od sportovního po společenské pro všechny věkové kategorie, hračky, nábytek, koberce, občerstvení až po milé štěňata a kopec dalších věcí. Kdo si něco přeje a neví  kde to jinde sehnat, stačí přijít do Nového Targu.





Cestou zpět na Slovensko / směr na bývalý hraniční přechod Lysá nad Dunajcem / se dá před hranicemi zastavit při polské přehrady CZORSTYN (Corštýna), která byla vybudována v roce 1994. Dominantu přehrady tvoří Niedzicky zámek, který je dodnes pěkně urdžiavaný. Obhlídkou expozice na zámku a procházkou po přehradě se dá příjemně strávit odpoledne. A když si ještě k tomu koupíte grilovaný oštiepok, bude se vám kráčet mnohem snadněji. :)
V případě nepřízně počasí se také dá vymyslet náhradní plán. Pokud i někdo nemá náladu na společenské hry, které jsou výborným čarodějové času, může se vybrat jinam. My jsme zvolili prohlídku hradu ve Staré Ľubovni. Výstavy jsou dost rozsáhlé, takže na své si přijde každý. Také je zajímavé a příjemné oživit vzpomínky nebo se něco nového dozvědět ze života našich předků, protože se pod Ľubovniansky hradem nachází skanzen s Národopisná expozicí. Vystavených je zde přes 20 dřevěných domků i se zařízením. Nejcennějším "kouskem" ve skanzenu je nevelký, celodřevěný kostelík pocházející ještě z roku 1833. Dodnes se zde na svátky konají mše svaté.Bohužel, ti, kteří nerozumí Staroslověnský obřadu by z toho asi hodně neměli, protože kostelík je řeckokatolický. Po odchodu z muzea jsme se zastavili poohlédnout alespoň co-to z města Stará Ľubovňa. Velmi příjemným parčíkem is fontánou je Náměstí sv.Mikuláše se stejnojmenným kostelem. Škoda jen, že právě v době naší návštěvy bylo popršané a nedalo se zde chvíli odpočinout.
Vyšné Ružbachy
Porozhlédli jsme nevelké centrum Starou Ľubovňu a pokračovali jsme v cestě. Naší další zastávkou byly Vyšné Ružbachy, známé lázně, kde se léčí nervové, srdečně-cévní, onkologické a gynekologická onemocnění. Nachází se zde i velký bazénový komplex pro veřejnost nebo termální travertinový kráter, který je chráněnou památkou.Myslím si, že mnoho Slováků nemá ani ponětí, že i my na Slovensku máme svůj Bílý dům! Nachází se právě zde, ve Vyšných Ružbachách. Dal ho postavit bývalý majitel lázní, polský šlechtic Zamoyski, své španělské manželce Isabele. Inspiroval se při tom architekturou Monte Carla. Po Isabele byl pojmenován i jeden z minerálních pramenů.
Poprad
Z Vyšné Ružbachy jsme si to namířili přímo do Popradu. Ani nevím proč, ale toto město mě něčím přímo magneticky přitahuje. Možná je to proto, že když se otočíte směrem k Tatrám, tak vidíte Tatry! Pěší zóna v centru je opravdu vkusně upravena. Po obvodu stojí staré, ale upravené měšťanské domy ani nevím z jakého období či století. V přízemí téměř všech těchto domků jsou buďto nějaké obchody nebo restaurace. Chodníky jsou vydlážděné a před majestátním bílomodrá kostelem sv.Egídia stojí dvě fontány, kolem nichž jsou lavičky určené na relax. Jednou z největších turistických atrakcí Popradu je určitě aquapark. Vyřádit do sytosti se zde vědí jak děti tak i dospělí. Můžete si zaplavat v různé teplých krytých i venkovních bazénech, spustit se na tobogánech, vyzkoušet mayskou pyramidu či vlnobití. Na výběr má každý. Kdo chce, může se nechat hýčkat masážemi nebo si naplno užít Vitální svět, který nabízí další atrakce, které se dají využívat celoročně. Důležité je však připomenout, že za služby si i patřičně zaplatíte. Naštěstí, časy dovolených a prázdnin jsou zde na to, aby si člověk odpočinul od každodenních povinností, prostě "vypnul" a nechal se alespoň jednou za rok trochu hýčkat.