Lovecký zámeček v Prievoze

Lovecký zámeček v Bratislavě! Dnes to zní jako špatně postavený vtip.Stačilo by se nám však vrátit o nějakých sto dvacet až sto padesát let zpátky a slovní spojení lovecký zámeček, by nikoho nepřekvapilo.
Zejména proto, že bychom nemluvili přímo o Bratislavě, ale o malé vesničce, spíše osadě forev, villa Csáky, nebo lidově Feriba. Tedy o dnešní bratislavské městské části Prievoz. Ještě v 19. století šlo o osadu, která vznikla na Podunajské obchodní cestě při brodu přes dunajské ramena. Tam kde byly dunajské ramena nechyběly lužní lesy.Lužní lesy jsou do dnes mimořádně bohaté na zvěř. Ačkoli takových vlků, podle nichž dostalo své jméno bratislavské Vlčí hrdlo (Wolfdrüssel) byste v nich už nenašli.


Feriba

Do konce 19. století, v blízkosti dnešní Krásnej ulice, stával Pálffyovská lovecký zámeček. Noví vlastníci, hrabě Eugen (Jenö) Csáky s manželkou Rudolphinou rod.Stadion starý zámeček nezbúrali, ale jeho přestavbou vytvořili úplně jiný typ zámečku.V duchu v té době moderních romantických staveb, dali
postavit v letech 1899/1900-1902 až pohádkově vypadající romanticko-eklektickou stavbu. Stavbu realizovala známá bratislavská (spíše Prešporská) firma Kittler a Gratzl, přičemž architekt Ferdinand Kittler vypracoval projekt včetně sochařských,dřevěných i kovářských detailů a dekorací. Zámeček, který byl současně příbytkem i sídlem sloužícím na reprezentativní účely umístili do parku v anglickém stylu. Již zmíněný anglický styl, se na rozdíl od francouzského - barokního stylu, více přibližoval "divoké" přírodě a měl evokovat pocit pobytu v lesích a hájích nespoutané, ale romanticky pojaté zemi. Výsadbou doplnili park o vzácné dřeviny jako platany, červené buky a pod. Samotní zámeček měl více než 50 prostorných místností, panských i pokojům s přepychovým zařízením (přijímací sál, kulečníkový sál, jídelna, knihovna, šatna, ložnice hraběte a hraběnky, koupelny, toalety, komory, šatny a pokoje pro služebnictvo, pokoje v patře, kuřácký salon, zimní zahrada využívána i jako hudební salón atd..). V budově bylo nainstalováno regulované ústřední topení s centrem ve sklepě, odkud vedly teplovodní trubky do všech prostor. Střechy pokryly barevnými glazovanými taškami, kombinovanými s černou bobrovkou a nechyběly ani krásné zpracované klempířské detaily.


Pavol Zsolnay

V průběhu 1. světové války se stal vlastníkem zámečku Pavol Zsolnay. Možná ekonomické problémy, možná bída spojená s válkou ho přiměly rozprodat postupně téměř celé zařízení zámečku a původního parku. Park utrpěl asi nejvíce. Velká plocha byla rozparcelování a později posloužila na výstavbu domů.
V roce 1933 prodal zámeček i se zbytkem parku řádovým sestrám sv. Františka z Assisi. Zámeček změnil funkci a stal se klášterem a nemocnicí. Řádové sestry do roku 1940 upravili část bývalé zimní zahrady na kapli Oratoř Božského srdce Ježíšova.Ta posloužila současně jako farní kostel pro Prievoz. zestátňování jménem komunistické ideologie se dotklo i zámečku. V roce 1954 přešel do majetku státu a od roku 1956 sloužil jako zdravotnické zařízení - sanatorium pro pacienty vysokého věku.Krátce před listopadovou revolucí v roce 1989 stát objekt vrátil Kongregaci dcer sv.Františka z Assisi. V letech 2003 až 2006 se současný vlastník postaral o kompletní obnovu fasád zámečku, zrealizovala se i obnova kaple - kostela Božského srdce Ježíšova restaurování slunečních hodin a erbu vácskeho biskupa Karla Csákyho, restaurování interiéru soukromé kaple a sakristie. Dnes zámeček ani park již svou loveckou minulost ničím nepřipomínají. Jak však již bylo několikrát zmíněno zámeček připomíná něco jako pohádkový zámek. Chybí už jen kočár tažený štvorpražím, krásná princezna av honosné uniformě oděný princ. Pohled by to byl pro mnohé asi příliš "sladký", ale fakt je, že areál zámečku v Prievoze a zámeček sám jsou jedinečnou ukázkou architektury, kterou byste v Bratislavě určitě nečekali. Právě proto za návštěvu určitě stojí.