Chata pod Rysy a výstup na Rysy

Byl konec října a zvažoval jsem kam vyrazit. Opět se ozývalo vnitřní "bručení" medvěda. Jednoduše, potřeboval jsem příděl dobrodružství, fyzické námahy, napětí a přírodní krásy.Bohužel času bylo málo, ale i prodloužený víkend stačí při správném výběru místa na bohaté zážitky. Přestože už byla podle kalendáře zima v plném proudu, počasí mělo být krásné a slunečné, sněhové zpravodajství zněly rovněž pozitivně. Vyrazil jsem do Vysokých Tater, směr Chata pod Rysy. Pokud v níže položených částech Slovenska padala na krajinu mlha a sychravý déšť, se stoupající nadmořskou výškou se projevila síla inverze a vyběhlo zubaté slunce. Zaparkoval jsem na placeném parkovišti na Štrbském plese. Za celý den si vyžádali myslím, 5 Euro. Tu ještě sněhu řádně nebylo, jen tu a tam zůstaly bílé fleky po nadílce před několika dní. Tatry jsou v takových dnech krásné. Vrcholky stromů do běla zamrzlé, zeleň vzdálené kosodřeviny v kontrastu s bílými vrcholky ... Parádní pohled. A právě tam - nahoru, jsem se chystal i já.

Popradské pleso

Jako první jsem vyrazil na Popradské pleso.Po červené značce to sem trvá přibližně hodinku. První třetina cesty vedla lesem.Hned jak mě zakryly větve stromů před paprsky slunce, citelně  klesla teplota.Les už pokrývala souvislá, byť ne vysoká vrstva sněhu. Po přibližně dvaceti minutách se mi konečně otevřela panorama. Cesta vedla po kamenném chodníku a jako na dlani se všude kolem rozprostírala krása Mengusovské doliny. Na několik minut jsem zastavil a vychutnával ten pohled a teplé paprsky slunce v tváři. No ne na dlouho. Jak jsem se přibližoval k Popradskému plesu, bylo stále jasnější, že slunečné počasí vyhnalo do přírody velké množství lidí. Od zdravení kolemjdoucích se mi už začala kroutit hlava.
Těšil jsem se na méně frekventovanou část cesty. Ta začala na odbočce u Popradského plesa. Ještě předtím ale následoval krátký odpočinek a horký čaj na chatě. Jen pro zajímavost stojí za zmínku, že Popradské pleso je svou rozlohou čtvrté největší jezero u nás. Samotná chata je ve výšce 1494 m a je nejnavštěvovanější chatou s celoročním provozem ve Vysokých Tatrách. Pokud máte náladu nebo čas na krátkou procházku do okolí, Zbehňov na symbolický hřbitov obětem Vysokých Tater.Ten je vzdálen jen pár minut. Já měl naspěch. Po modré značce od Popradského plesa na rozcestník Žabího plesa, Hincova plesa a od rozcestníku dále po červené na Chatu pod Rysy. Celkově přibližně ještě dvě hodiny. Na chatu se lze dostat i z Polska od mořskeho Oka za 3:50 hodiny, přes vrchol Rysů. Cesta to byla parádní.Minimum turistů, jen mírný vítr, slunce, krásné výhledy, pravidelný dech, tlukot srdce a v hlavě myšlenky ...

Panoramatická latrína

Závěrečná část cesty již byla v zemi ledu a sněhu. Není se čemu divit, vždyť Chata pod Rysy je ve výšce 2250 metrů nejvýše položená chata Vysokých Tater.Je v těsné blízkosti sedla Váha, Vysokého a Českého štítu. Malá, útulná, rodinná ... Večerní posezení u luceren, zda svíčkách s výhledem na okolní štíty je neopakovatelný. Stejně jako panoramatická latrína s přední stěnou celou ze skla. Mohu zaručit, že na podobné "pánské" toaletě s tak exkluzivním výhledem jste ještě asi neseděli. Třeba zkusit. No latrína je od chaty vzdálena asi dvě stě metrů po kluzkých kamenech, což je v jistých momentech docela slušná túra ... Navíc byl mráz až prašťilo a cestou nahoru-dolů jsem řádně vymrznul.Naštěstí jsem si našel u stolu kamarády, partičku horalů ze Sniny a Ždiaru. Tímto zdravím! Hned jsme stáhli  několik sklenic hořce, který zde nazývají i žlutá smrt.Proč asi? Zima už pak nebyla ... Kdo však abstinuje si zcela jistě vychutná vynikající - portýrský čaj. Mohu říci, tak dobrý jsem ještě nepil. Celkově za ubytko i se snídaní zaplatíte 14 Euro.Kapacita je ale omezena na cca.20 lidí, takže je dobré se dopředu objednat přes telefon u chataře Viktora Beránka na tel.č.: 0903 181 051. Na chatě ale není mobilní signál, tak raději pošlete sms. I kdyby bylo plno, dá se přespat v kuchyni na zemi ve spacáku. To byl i můj případ. Nepohodlí jsem necítil, ale už v 4.30 se budili první jednotlivci lačni ranního východu slunce, čímž spánek v tak malém prostoru skončil.
Na samotný vrchol Rysů je to totiž z chaty ještě asi hodinku šlapání. Kdo si přivstane, má možnost vidět nezapomenutelnou panorama probouzejících se Tater. Ještě je třeba dodat, že chata je otevřena pouze v období květen až října, hrozí zde totiž dost vysoké riziko lavinového nebezpečí. Co říci na závěr? Nebojte se vyrazit. Přírodní krása, zážitky, noví přátelé, to vše už přijde samo ...