Štokerauská vápenka

Jak by mohl vypadat velký zkamenělý perník? S bílou polevou, kterou už téměř smyl déšť? Velmi podobně jako Stokerauská vápenka mezi bratislavskou Dúbravka a Devínskou Novou Vší.Vápencové krápníky, jejichž zadní polovina se ztrácí v kamenném masívu, kámen podobný zmrzlé stékající vodě, pórovitá hornina připomínající mořské houby, dutiny ukrývající jemné skalní lupeny, které jakoby odpadly z květů růží. Svým způsobem zvláštní pohádkové kulisy, do kterých byste klidně umístili vesnici důlních skřítků, moróznych trolů, nebo výletní místo hobitů.Za vznik tohoto unikátního místa, staršího více než 14 milionů let, vděčíme mladotreťohornému moři. Krásné viditelné zůstali jeho sedimentační vrstvy, vzdouvající se v jednotlivých vlnách, nebo nehybně plynoucí v podobě klidné hladiny. Z masivu dolomitického vápence se stále odlamují kousky uhličitanu vápenatého - sintru, který se vysrážel v podobě kalcitu a aragonitu v teplých vodách mělkého moře.Tektonicky narušené pukliny masivu ukrývají v jemné vrstvě sintru stopy po mlžů a houbičkách. Tyto malé organismy dokázali ve svůj prospěch zpracovat tvrdou skálu a zavrtat se do ní. Ve svých úkrytech lépe odolávaly mořskému příboji.Odkaz na třetihorní moře, tedy na období terciéru je spojeno se zajímavostí o (ne) přípustnosti tohoto označení. Pojem terciér (třetihory) byl v roce 2004 Mezinárodní komisí pro stratigrafii oficiálně zrušen. O rok později byl znovu povolen, ale pouze jako neformální označení období 65,5 až 2,588 milionů let. Označení definovali dva vědci, v roce 1810 Alexandre Brogniart av roce roce 1833 Charles Lyell.


Třetihory se začaly vyhynutím amonitov a velkých plazů před 65,5 (+ / - 0,3) miliony let a skončili před 2,588 milionů ukončením doby ledové v širším smyslu nebo 1,806 milionů let - konec pleistocénu. numulity, dírkovců, jejichž vápencové schránky dosahovali velikosti až 15 mm. Numulity, dírkovců, byli představiteli nejjednodušších forem života v třetihorních mořích. Jejich vápencové schránky nepřesahovaly velikost 15 mm. Slané vodní plochy obývalo velké množství korálů a mäkkýšeov, zejména mlži a plži.Vládcem moří byly kostnaté ryby a žraloci. Jedním z největších byl karcharodon - lky bílý žralok (od starořeckého slova karcharodus - ostrozubý). Ptáci a savci se dočkaly času pro svůj expanzivní vývoj. Péče o potomstvo a dobrá přizpůsobivost změnám klimatu byly výhodou pro jejich vítězné tažení. Třetihory se stali prvním obdobím, ve kterém se začala živá příroda podobat dnešnímu obrazu. Z nejstarších skupin primitivních savců se začal vývoj dnešních tříd hlodavců, kopytníků a šelem. Jejich první představitelé se však od dnešních značně lišily.Pukliny ve stěnách Štokerauskej vápenky, po ústupu vody, právě jim poskytli útočiště.Dr. Helmuth Zapf a jeho otec, Dipl. Ing. Bruno Zapf, který ve vápence i pracoval, zachránili a shromáždili velké množství fosilního materiálu. Mimo jiné i unikátní nález prakoně, ale i želv, netopýrů, zajíců, hlodavců, mastodontů, nosorožců a jelenů. V 70-tých letech 20. století zde našli a popsali nový druh žáby (Bufo bufo L.). Nejvzácnějším nálezem zůstávají tři kostry opic Propliopithecus vindobonensis. Druh, který žil před 22 miliony let, v období miocénu - otnangu (spodním oddělení neogénu). Bohužel většina nálezů z této lokality se nachází v Přírodovědném muzeu ve Vídni.


Zajímavou není jen východní stěna vápenky, ale i skalní útvary v okolí. V blízkosti přístupové cesty, vedoucí od bývalého závodu Technického skla, se nachází menší korozní jeskyně s délkou asi 16 metrů. Srážkové vodě se podařilo dlouhodobým působením rozšířit puklinu v dolomitických vápencích, díky tomu vznikla podzemní dutina. Dno tvoří hlinité usazeniny, a v zadní, těžší přístupné části se tvoří hřibové Sintře. Nedaleko jeskyně je další zajímavý přírodní útvar. Věžička se skalním oknem.Jde o Křemencový blok, který vznikl ve spodním triasu. Křemence dnes tvoří vrchol Devínské Kobyly, jejich "střípky", v podobě nemalých bloků, jsou roztroušeny po zlomovém svahu.Přístupová cesta k Štokerauskej vápence (mimochodem, v některých pramenech se používá i název Štokeravská) vede o zastávky autobusu při závodě Technického skla směrem ke dvěma obytným domům, postaveným pro zaměstnance tohoto závodu. Při prvním obytném bloku je třeba pokračovat po cestičce mezi zahradními domky, která se změní na lesní stezka, pokračující na svah Devínské Kobyly. Dále už stačí se držet jen směru na Devínskou Novou Ves. Chodník není značený, oblast označují pouze tabulky s informací o chráněné krajinné oblasti.