Dóm sv. Martina v Bratislavě, kostel našich / uherských / králů

V 18. i v 19. století, kdy docházelo k výrazné barokizaci, nebo opačně k historizaci našich kostelů například regotizována, se obnovil celý kostel. Vnější fasáda, stejně jako interiér. Vše se dělalo v jednom duchu, v jednom slohu. Vznikl jakoby nový kostel ve starých zdech. Dnes na to nejsou peníze. Tak kostel je třeba obnovit alespoň trochu Na konci minulého století se velké oblibě těšila výměna podlah a vnitřní topení. Výsledek v zimě byly vysoce leštěné podlahy tak kluzké, že se narychlo kupovali levné koberce, aby je bylo možné přikrýt. Topení narušilo mikroklima a najednou se zjistilo, že vytopit obrovský vnitřní prostor kostela je i tak nemožné. Těžké období pro naše památky. Podívejme se proto na jeden z našich nejvýznamnějších kostelů.Možná i proto, aby si každý vytvořil vlastní úsudek. Dóm sv. Martina v Bratislavě. Pro Bratislavany Dóm kostel.


Nejvýrazněji se na jeho obnově podepsaly roky 2000 až 2010. Kromě toho, že na vnějším plášti kostela přibyly dvě okna z nichž jedno nese slovenský znak , nejvýraznější změnou byla nová interiérová dlažba. V případě dlažby je možné hovořit alespoň o částečném úspěchu, ale okna! Říci o nich, že jejich instalace byla vhodná, je jako přesvědčovat architekta, že kostka je kulatá. Dlažba však měla také své intermezzo. V roce 2003 byla položena nová, z české opuky. Po velmi krátkém čase se zjistilo, že se rozpadá, drolí se. V roce 2007 se kladla nová, mramorová. Za jednoznačný úspěch lze považovat rok 2010.



Nejdříve se podařilo odborníkem ve svatyni chrámu identifikovat hrob a tělesné pozůstatky jezuity, kardinála a ostřihomského primase Petra Pazmánya. Přirovnávat ho k některému ze současných církevních představitelů by bylo naprosto nevhodné.Stačí jen vzpomenout, že byl zakladatelem Trnavské univerzity, autorem knihy "Průvodce k boží pravdě", která zásadním způsobem ovlivnila duchovní atmosféru Uherska, významným způsobem se podílel na společenském životě nejen Prešpurku, ale i celého Rakouského císařství. Rovněž v roce 2010 po 105 letech byla složena z vrcholu věže asi 150 kilogramová kopie svatoštěpánské koruny z měděného plechu.Tato impozantní, 164 cm vysoká ozdoba, dominuje 85 metrů vysoké věže dómu. Po kompletním zrestaurování a znovu pozlacení se vrátila zpět na podušku, jejíž velikost je asi 120 x 120 cm. Ještě před tím byla vystavena v hlavní chrámové lodi. Když je řeč o věži, bude na místě vrátit se do roku 1999.



Po rekonstrukci se v neděli 21. listopadu 1999 opět rozezněl zvuk zvonu Wederina z věže Dómu. Zvon po více než dvouměsíční rekonstrukci, kterou vedl Miroslav Pavlík z Výzkumného ústavu svářečského v Bratislavě, byl tento 2513 kg vážící a 162 cm vysoký zvon vrácen na voje původní místo. Během 1. světové války ho zachránilo před zničením jen to, že vojáci nebyli schopni zajistit dostatečně rychle jeho svěšení a transport z věže. Dalších pět zvonů, které s ním sousedily, to štěstí nemělo. Byly roztaveny a posloužily na výrobu kanónů. Wederin pochází z dílny vídeňského zvonaře Balthasara Herolda. Odlitý byl v roce 1670.
Kostel sv. Salvátora

Gotický dóm sv. Martina postavili na místě románského kostela sv. Salvátora. Ten na vyvýšeném místě středověké osady stál již v roce 1221. Ve druhé polovině 13. Století během bojů proti Přemyslu Otakaru II. byl poškozen a proto se přistoupilo k jeho ranogotický přestavbě. Stavba se vedla pro dané období tradičním způsobem, který spočíval v obestavěného starých zdí kostela novými, kterými se vymezil prostor nového většího kostela. V 14. a v 15. Století to znamenalo, že kostel používal obě patroníciá.Patroníciom se rozumí, kterému svatému byl kostel zasvěcen. Starý kostel, nejsvětějšího Spasitele (Salvátora) a sv. Martina, biskupa, nový kostel.


Michal Chnab
Koncem 14. století vedl stavbu Mistr Michal z Klosterneuburgu (nazývaný Michal Chnab), který byl ideově spojen se staviteli vídeňského dómu sv. Štěpána.Pravděpodobně pod vlivem pobytu královny Žofie, vdovy po českém králi v letech 1423 až 1428 došlo ke změně av tomto období vedení štábu převzala hradní huť pod vedením mistra Konráda ven Erling. V prvních třech desetiletích se realizovala věž vysunutá do prostoru příkopu před hradbami s prostory na severní a jižní straně, které byly předělené křížovými klenbami, čímž vznikly dvě nad sebou situované místnosti s funkcí kaplí. K západním nároží byly přistavěny hranolové věžičky s točitými kamennými schodišti, které zpřístupňovány kaple na patře. V prostoru na severní straně věže vznikla kaple Panny Marie (kaple kanovníků), nad ní klenotnice, na jižní straně dnešní kaple sv. Josefa a nad ní kaple slovenské královny Žofie (resp. Zikmundově, česká, císařská). Nad přízemím věže vznikl prostor pro varhany, ze kterého se točitým schodištěm vystupovalo do vyšších podlaží věže. Právě z těchto důvodů se stala věž součástí městského opevnění středověkého města a do chrámu nikdy nebyl vybudován čelní vchod tak jak to bývá obvyklé.

Středověké "grafity"
Tato část stavby ukrývá zajímavost, ke které se za normálních okolností návštěvník nedostane. Dům hodinového stroje. Představte si malou Drevenička, čtvercového půdorysu, jako vystřiženou z liptovské vesnice. Právě v něm se ukrýval původní, barokní hodinový stroj, který poháněl věžní hodiny. Vnitřní stěny jsou pobité rákosem, na kterém je natažená omítka. Ta dokazuje, že od svých předků se příliš nelišíme. Je na ní vyškriabaných a napsaných množství jmen, nápisů a datování.Všechny z 18. a 19. století. Nejde o nic neobvyklého. S takovým "grafity" se setkáte v mnoha kostelech. Ale samozřejmě na místech, které bývají nedostupné kostelní věže, podkroví.



V dómu sv. Martina, jak v korunovačním kostele od roku 1563 až do roku 1830 korunovali 11 králů a 8 královen (včetně Jejího Veličenstva císařské milosti Marie terere). Symbol korunovační funkce - pozlacenou svatoštěpánské korunu - neměl kostel během celého období, kdy se korunovace v něm konaly. Stavitel František Römisch ji sem umístil až po roce 1760, kdy blesk zničil horní část původní věže.
Přesto, že dóm sv. Martina není představitelem zdobené gotické architektury jako svatoštěpánský dóm ve Vídni, nebo dóm sv. Alžběty v Košicích, je nezpochybnitelně monumentální stavbou pozdně slohu nadregionálního významu. Po zrealizování vnějšího nasvícení objektu v nočních hodinách v roce 2002 získal dóm ten správný přitažlivý způsob prezentace. Všechno ostatní: problémy s obnovou, výmysl s výměnou varhan (v r.. 2006) již třeba brát jako slovenský folklór přelomu tisíciletí. Naštěstí nic z toho nepoškodilo dóm až tak, že bychom ho museli zavrhnout.