Kdysi se jí říkalo Stříbrné město
Osídlena byla již v neolitu a Keltové zde vyráběli stříbrné mince. Rozmach přinesli němečtí osídlenci, kteří přinesli technologii hlubinné těžby. Pověst o bohatství se rychle nesl, Štiavnici zachvátila zlatá horečka. Stala se eldorádem přitahujícím dobrodruhy. Pracovalo se do úmoru a stejně tvrdě se o zlato a stříbro bojovalo.Zbojníky a ozbrojenci se to tu muselo jen tak hemžit. Jedinými nástroji tehdejších horníků byly kladívko a želízko. Muži pracovali nazí, pouze v kožených zástěrách, neboť dolů bylo teplo. Když sekali, měli ji vpředu, když se po zadku klouzaly dolů, vzadu. Dva chlapi, protože více se jich do úzkých chodeb většinou nevešlo, dokázali za rok do tvrdé skály vysekat takových 7 metrů. Dnes se odhaduje, že v podzemí Štiavnických vrchů je 12 tisíc kilometrů šachet a štol. I pod městem je hotový ementál. Skoro v každém domě v centru je zazděn vchod do dolu. Jeden takový je přímo v kavárně Libresse a do zasklené jámy můžete nahlédnout i vedle Měšťanské pizzerie. Ale zpřístupnit je nesmírně náročné. Raději jděte sfárat do důlního skanzenu je to tam civilizovanější.
Zlaté časy
Ve vrcholném období se ve městě a okolí, například v Štiavnických dolech (po starém na Piargu, z nem. Berg - kopec), v Hodruši, v Báňském Studenci (po starém Kolpachy, z nem. Goldbach, zlatý potok) těžili stovky kilogramů zlata a tuny stříbra ročně.Štiavnica byla tehdy druhým či třetím největším městem Uherska a pokladnicí monarchie. Z jejího bohatství se platil císařský dvůr, vzdělání, i války. Žila zde elita tehdejší evropské vědy. Poprvé na světě se zde použil střelný prach na odstřel horniny.V nedalekých Sklených Teplicích, dnes proslulých lázních s "Parenica" - přírodní jeskyní s termální vodou, se konala jedna z prvních vědeckých konferencí, které se zúčastnil i polyhistor Goethe. Věnovala se amalgamací. Jako všude, kde bylo zlato, byla i zde alchymie, ač o ní mnoho informací nemáme. Vznikla zde první technická univerzita světa - hornická a lesnická. S německými, francouzskými, italskými a prvními slovenskými profesory. Těžba totiž spotřebovala nesmírné množství dřeva. A tak se hledaly způsoby, jak ho doplnit. V Botanické zahradě, ale i v skoro zapomenutém arboretu v Kysihýbli, proto najdete obrovské sekvoje a jinou exotickou dřevinu.
Bylo zde lyceum, vysoká škola a studenti ovlivňovaly život města. I bujarými zábavami, i vnášením nového ducha do Štiavnice. Žili a tvořili zde významní umělci z celého světa.Proto se nedivme unikátní gotice, renesanci italských architektů či baroku. To, že je Banská Štiavnica zapsaná v seznamu světového dědictví UNESCO, je na každém kroku viditelnou samozřejmostí. Jinak to ani nemůže být. Domy a paláce jsou zaryté do kopců, takže zepředu mají i o dvě patra více, než zezadu. Pro zajímavost, odpradávna se ve městě mluví také historka o koze, která se pásla přivázaná o komín.Na strmine, pod kterou byl sehnut malý hornický domek, to bylo opravdu jediné místo, kde šlo kozu přivázat. V Štiavnici buď jdete nahoru nebo dolů kopcem. Desítky starých dubových schodišť spojují romantické, po vrstevnicích stoupající uličky. Boty s podpatky můžete spokojeně nechat doma.
Těžké časy a štiavnické tajchy
Nejtěžší časy nastaly pro město i celý region, když doly klesaly do hloubek. Největším nepřítelem horníka byla voda, která je zaplavovala. I když vynálezci přicházeli s důmyslnými a často podivného mechanismy (některé modely můžete vidět v expozicích Důlního muzea), situace se zhoršovala. Čerpadla fungovaly, ale kde vzít energii na jejich pohon? Do té doby čerpadla poháněly lidskou silou a koňmi. Malé hříbátko spustili ve volské kůži pod zem, tam vyrostlo a pak slepé z tmy chodilo do kola a točilo "gápeľ". Když koník dosloužil, rozřezali ho av téže kůži vytáhli na povrch. Svého času takto pod zemí žilo 2 000 koní. Ale stejně tvrdě pracovali u čerpadel pod zemí i tisíce lidí. Ani to nestačilo.Hlavní důlní komora ve Vídni rozhodla, že se doly zavřou. Město zachvátilo zoufalství.To by byl jeho konec. Tehdy přišel Matej Kornel Hell s myšlenkou táhnout vodu vodou.Vodou pohánět gáple. Byla zde však pouze úzká říčka Štiavnička. Hell navrhl systém vodotečí, které by "obkružovali" okolní kopce a dešťovou vodu sváděly do Tajch - umělé nádrže, jakési přehrady. Šlo o to, že tajch měl na dně jakoby špunt, a štolou by se voda svedla tisíce metrů ke gápľom, i na stúpy, kde se hornina drtila. Helle nápad komora odmítla jako utopii, ale on se nedal. Génius se probil až k císaři, který mu dal 25 tisíc zlatých na první tajch. Fungovalo to. Představte si zdatnost tehdejších geodety: na sedmi kilometrech struh je převýšení asi 30 metrů. Tajchy jsou hluboké i 20 metrů.Vznikl silný proud a ten čerpadla intenzivně poháněl. Jozef Karol Hell, starší syn, pokračoval v díle svého otce.
Postupně vzniklo "na Štiavnických" asi 60 tajchů. Dnes jich zůstalo 24, uzavřených mezi horami, a mnohé z nich jsou součástí turismu. Tajch Vodárenská, ke kterému vystupoval za 10 minut z náměstí Svaté Trojice, má neuvěřitelně tyrkysovou barvu. V létě se tam chodí vykoupat domácí i návštěvníci. V zimě se zase chodívají bruslit na o něco vyšší položenou Červenou studnu. Z centra trvá 15 minut krásná procházka romantickým lesním chodníkem na další tajch, na Klinger. Pod bájným Sitno je asi nejznámější tajch: Počúvadlianske jezero. Také se tam v létě koupi a člunky, bydlí se v penzionech u jezera. A večer přes víkend se jede na Sitno Blues, nebo na opékané sele na Terasu u Blaško.Štiavnica odedávna přitahovala významné osobnosti. Buď zde žili, nebo se sem přistěhovali. Z 19. století byly asi nejvýznamnější studenti lycea, maďarský romantický básník Sándor Petöfi a zejména Andrej Sládkovič Braxatoris, velký romantický slovenský básník. Jeho báseň Marína patří dodnes k tomu nejkrásnějšímu, co přešlo do školních učebnic. Nebývá to vždy a všude, ale tady se dá s historií setkat i dnes. Po štiavnickém Trotuári (chodníku) se mladý Andrej špacír se svou láskou Marinou Pichlovou, je zde i pamětní tabule na domě, kde žila, pod ní je mříž, na které dnešní zamilovaní na důkaz věčné lásky zamykáte visací zámky a klíče odhazují. Věří, že jejich láska se nikdy nerozdělí. Každoročně se zde v létě koná Festival lásky. Snad se jednou Štiavnica stane slovenský Veronou. (Osud Mariny a Andreje byl, pravda, jiný. Rodiče neměli zájem o chudého studenta a Marina se provdala za majetného a váženého občana města. Je to věčný příběh nejen lásky, ale i moci peněz a majetku.)
Avšak nejen láskou živ je člověk. O Petőfi se traduje historka, že se v štiavnických hospodách při studentských rozmarech tak opil, že se k rozumu probral až daleko za hranicemi města. Údajně se zapřísahal, že už v životě pít nebude. Snad se ve zdech starých domů udržela tradice dobré zábavy až dodnes. To by bylo vysvětlením na poměry malého města nebývalé kulturnosti a zábavy. Krásný prostor plný antikva, starých obchodních štítů i milé veteše nabízí kavárna Divná paní a bar U ještěrek.Kultovní Art Café a malinký bar Archanděl zase dobře znají kapely z celého Slovenska, sedí a muzicíruje se na schodech při radnici, tančí se v Pražovni. Silnou atmosféru má pivovar Erb, kde je restaurace, kde se vaří a prodává pivo bavorského i plzeňského typu, ale kde je i moderní divadlo. Často v něm vystupují špičkové profesionální soubory.
V slavné Klopačka, která svolávala horníky do práce a podle rytmu klepání oznamovala různé události, sídlí už léta jedna z nejlepších čajoven na Slovensku.V Štiavnici bývají a její atmosféru dotvářejí mnozí umělci. Je zde soukromá hudební akademie Jana Albrechta, koná se zde Jazznica, koncerty vážné hudby, organizují se hudební a fotografické workshopy. Železniční stanici si pronajali výtvarníci, kteří zde, (podobně jako na stanici v Žilině-Zaeufratí), kteří zde pořádají výstavy, tvůrčí stáže umělců a happeningy. Žije zde snad nejvíce fotografů na čtvereční kilometr v Evropě, bývá zde filmový festival 4 živly, iv jiných městech populární Fotomaraton. Minulé léto to tu žilo 10-denním multi-kulti festivalem Kreator, v rámci kterého mimo jiné vznikl filmík barlang. V Evropě jedinečným akcí je Živý šachy, kde na obrovské šachovnici s živými, v kostýmech navlečenými figurínami hrají partii skuteční světoví velmistři. Se zavázanýma očima. Nemluvě o Salamandra, asi nejznámější hornické alegorické procesí na Slovensku. Průvod, v jehož čele kráčí muž, pastýř s velkou ještěrkou. Odkazuje na pověst z dávných dob, která předznamenala zrod slávy města a jeho okolí. Pastýř při skále viděl jednu ještěrku třpytící se stříbrným a druhou zlatým prachem. Kámen odvalil a uviděl stříbrnou a zlatou žílu.
V létě si ubytování v Štiavnici třeba rezervovat předem. V Štiavnici se vždy něco děje.
Pojďme do okolí
Město je fascinující, jeho okolí se však také nedá nijak zahanbit. Snadno se tu dá strávit i pět dní. Výše jsme již psali o lázních v Sklených Teplicích, ale termál je i ve Vodním ráji ve Vyhniach, kde je i známý wellness hotel Sitno. V zimě se dá lyžovat na svazích v Hodruši - Hamrech (Ski Salamander), kde je zbrusu nových bublinová lanovka. Zasněžovat se, jak jinak, z nového Tajch, kde se v létě dá i koupat. V Hodruši je také síť cyklostezek, která vás po trasách různé náročnosti povede po Tajch, hornických památkách a dech beroucích výhledech . V Svatém Antonu je zámeček, ve kterém až do druhé světové války žil bulharský car. On a jeho předchůdci, Koháryovci, do něj nazvážali nábytek a zařízení z celého světa. Děti potěší stovky vycpaných zvířátek. V Štiavnici na kopci Scharfenberg, (který je údajně v centru bývalé sopky) najdeme také jednu z nejkrásnějších evropských barokních Kalvárii. Její tři kostely cikcak spojují poutní chodníčky s kaplemi. Originály hodnotných plastik najdete na výstavě Kalvárie v exilu na Starém zámku. Ale nádherná kalvárie je i na Horní Rovni nad jezerem Klinger.
A co říkáte na výlet na Sitno? Hora se zříceninou a fascinujícími výhledy je opředena bájemi a pověstmi jako z Pána prstenů. Zde dřímají Sitnianska rytíři. Když bude Slovákům skutečně špatně, ožijí a vystoupí z hory. (Čili, zatím je dobře.) Znalci přírody se mohou během výletu potěšit iz rostlinstva. Štiavničan Andrej Kmeť, další z velikánů tohoto kraje, na Sitno napočítal okolo 300 druhů růží. Nezapomeňme přitom, že jsme stále v chráněné krajinné oblasti Štiavnické vrchy a podle toho se chovejme.Nezapomeňte navštívit: starý zámek a expozice Slovenského báňského muzea v něm, Nový zámek s výstavou protitureckých bojů, Galerii Josefa Kollára, Farní kostel, kostel Svaté Kateřiny, evangelický kostel,
Žádné komentáře :
Okomentovat