Žiarska sedlo

Byl krásný slunečný den, na vrcholky Západních Tater se probělával sníh.Ideální počasí na vysokohorský výlet. Řekl jsem si, stačí, když vystoupím do Žiarského sedla, a otočím se zpět.Vyrazil jsem sám. Podobné situace mám velmi rád. Při šlapání na čerstvém vzduchu v lůně přírody mám čas utřídit si myšlenky, zrelaxovat, načerpat energii při fyzické námaze. Jelikož jsem vyrazil poměrně pozdě, nebyly žádné náročné cíle výstupu.Jedinou touhou bylo přežít pěkný den. Řekl jsem si, stačí, když vystoupím do Žiarského sedla, a otočím se zpět.


Žiarska chata

Auto jsem nechal zaparkované na začátku Žiarské doliny, kde je velké parkoviště a informační centrum. Je možné se tam dostat i autobusem z Liptovského Mikuláše. Z parkoviště lze vyrazit různými stezkami.
Po žluté značce se dá dostat postupně až na vrchol Baranca. Po asfaltové cestě k populárnímu výchozímu bodu, kterým je známá Žiarska chata. Samozřejmě, k Žiarské chatě se dá dostat i po staré silnici přes les.Záleží na vás a momentální náladě. Na Žiarské chatě jsem už byl více krát a protože mě tlačil čas, vyrazil jsem tentokrát po pohodlné asfaltce. Pokud máte času dost, doporučuji vyrazit po silnici přes les. Ať už se vydáte na cestu jakýmkoli chodníkem, ocitnete se v nádherném přírodním prostředí Západních Tater - Roháčů, přičemž se vám postupně otevřou výhledy na hlavní hřeben, konkrétně na vrchol Nohavici, Smutné sedlo a Tri kopy.Na Žiarské chatě jsem si dal čaj a oplatky a oddechl na sluníčku. Rozhlédl jsem se kolem a viděl množství lidí každého věku. Psychickou hygienu v lůně přírody bych vřele doporučil každému  kdo potřebuje dobít energii.


Rozcestí pod Homolka, Žiarské pleso

Nedaleko chaty, tedy hned nad ní, je budova horské služby, nedaleko se nachází i hřbitov obětí hor.Něco podobného jako symbolický hřbitov u Popradského plesa.To jsou však již na ráně i další přírodní lákadla.Pokud se na chvíli zastavíte a nastražíte uši, snad uslyšíte zurčení Šarafiového vodopádu. Ten se nachází ve strmém žlabu pod vrchem Príslop. Postupně jsem pokračoval po modré značce na křižovatku pod Homolka (1 700 metrů). Cesta je velmi malebná a vede upraveným kamenným chodníkem přes kosodřevinou. Cestou jsem potkal několik turistů, mezi jinými i seniory. Je třeba říci, že tato trasa je nenáročná a zvládne ji určitě každý s průměrnou kondicí. Prohodili jsme vzájemně pár povzbudivých slov, přičemž s každým úsměvem byl den příjemnější.S přibývajícími výškovými metry jsem se ocitl v pásmu sněhu. Chodník se stal kluzkým, vzduch se ochladil, zato malebnost a barevné kontrasty okolí se zvýšily. Na rozcestí pod Homolka oddechoval manželský pár a rozhodoval se, kterým směrem dál vyrazit. Zda dále po modré značce do Smutného sedla, nebo po zelené značce do Žiarského sedla.Vybrali si první možnost. Já jsem po krátkém oddechu vyrazil po zelené značce do Žiarského sedla, které je přibližně třicet minut. Cesta vedla přes skalnaté úbočí a přes kamennou suť k malému, ale zato velmi malebnému Žiarské plesu. Jelikož nahoře už byla docela řádná zima a sníh, pleso bylo zamrzlé, čili žádné máčení nohou nehrozilo.Ačkoli slunce stále svítilo, v této fázi túry již začal foukat ostrý ledový vítr. Byl jsem však správně rozpálený. Následovalo ještě několik minut mírnou traverzou a dorazil jsem do Žiarského sedla. Zde se moje dnešní pouť skončila. Následovaly dlouhé minuty kochaním nádhernými výhledy. Usmálo se na mě štěstí a přesto, že jsem cestou potkal několik turistů, v sedle jsem se ocitl sám.
Mírně unaveného mě ovládl spokojený pocit z pěkně prožitého dne. Ticho, slunce, vítr, sníh, mráz a úchvatné panorama.Co víc jsem si mohl přát. Ze Žiarského sedla se dá pokračovat různými směry. Pravděpodobně nejčastější trasou je výstup na vrch Plačtivé a dále na Ostrý Roháč. To je však již námět na jiný výlet.