Výlet na hrad Pajštún

Jedním z legendárních výletních míst Bratislavanů jako i obyvatel Záhoří je hrad Pajštún. A to nejen z hlediska kulturního a historického ale i společenského.Při slovíčku legendární v souvislosti s hradem Pajštún ani nemám tak na mysli jeho slavnou historii. Pajštún se stal známým a oblíbeným mezi výletníky z blízkého a vzdáleného okolí hlavně kvůli tomu, že hrad je snadno přístupný a je na něm možný pohyb bez jakýchkoliv omezení.
Proto se zde již po dlouhá desetiletí setkávají výletníci všech věkových kategorii, na travnaté ploše, která se vytvořila mezi jeho ruinami  často se zde konají i různé oslavy mladých lidí. Kamenné zdi hradní zříceniny už vychovali nejednu generaci skálolezce, kteří si sem chodí trénovat techniku ​​lezení a prakticky každý den jich je zde několik. Lidé z okolních rodinných domů v nedaleké Borinka chodí do lesa venčit psy v neposlední řadě v letních měsících není nic neobvyklého, pokud se v prostorách hradních ruin tyčí stany. Jsou to zejména mladí lidé, skauti, či jen tak náhodní turisté toužící po noci ve volné přírodě.
Těžko říci, zda všechno to, co jsem vyjmenoval je na škodu čí užitek. Na jedné straně je tak hrad Pajštún přímo kultovní záležitostí a s troškou nadhledu lze říci, že zde podobně jako na Děvíně bylo už každé malé dítě z okolí Bratislavy. Rozdíl je ale v tom, že na Děvíně platíte vstupné a v určený čas se brána zavře a nastoupí strážní služba.Na Pajštúne si můžete dělat prakticky co jen chcete. Na druhé straně o zříceninu Děvína je dobře postaráno, hradní zdi jsou zakonzervované, areál hradu je udržován a je zde stálá expozice.
O zříceninu Pajštún se pokud já vím nestará nikdo. Mám teď na mysli hlavně fakt, že se zde nenachází žádná expozice a ani nevím, že by se někdo pravidelně staral o hradní areál. Na jedné straně se tak stal Pajštún lidovým výletním místem a trochu symbolicky řečeno hradem náš všech, ale na straně druhé alespoň jako taková péče o zříceninu a udržování pravidel je zde nezbytná.. Minimálně proto aby někdo neuklouzl a nespadl do hloubky i několik desítek metrů nebo náhodný kolemjdoucí nedostal kámen do hlavy od rozdováděných dětí.


Výhled až na Alpy

Ano, dobře jste slyšeli, do hloubky několika desítek metrů. Neznamená totiž, že když je hrad víceméně ponechán svému osudu, že tu není nač dívat. Právě naopak. Z hradu je parádní výhled na okolní pohoří Malých Karpat, na druhé straně panorama Prahy a za řekou Moravou rakouskou rovinu. Tímto směrem je však za pěkného počasí a průzračného vzduchu vidět vzácně i vrcholky Alp. Podrobnou historií hradu se zatěžovat nebudeme, ale první zmínky o Pajštúne pocházejí již 13. století. Pravděpodobně poslední rekonstrukci a svůj zlatý věk zažil hrad v 17. století, kdy patřil do rukou Pállfyovců,. Naopak osudovým se stal rok 1810, kdy hrad zničili napoleonská vojska. Od té doby hrad postupně upadal až do dnešní podoby.


Po červené turistické značce

Nejlepší přístup je na hrad z obce Borinka nedaleko Stupavy. Auto zaparkujte u kostela. Z prostranství před kostelem pokračujte směrem k hospodě odkud je třeba pokračovat do kopce boční uličkou. Na rohu ulice stojí požární zbrojnice a na ní je umístěna tabule,která nás informuje o historii hradu. Ulička se po chvíli změní na lesní stezku. Pár metrů pod ním je upravená horská studánka a pak se začíná zvedat hradní kopec. Zabloudit zde nelze neboť prakticky všechny cesty, kterých je zde několik, vedou na hrad. Pro lepší orientaci ale pokračujte po červené turistické značce. Do areálu hradu Pajštún kam je to asi třicet minut vstoupíme jižní bránou. Jelikož hrad je ve výšce 485 metrů, výškový rozdíl mezi samotnou Borinkou a Pajštúnem je přibližně 250 metrů.


Z Rače na Pezinská babu

Jako rodilý Bratislavčan vyrážím do Malých Karpat od malička velmi často. Oblíbil jsem si je malebnost, malebné vesničky na jejich úpatí, spojení přírody s historickými památkami, vinice, ale i lesní stezky a trasy nabízející krásné výhledy a panorama.Ale často se dostávám do přátelských jízlivý debat s kamarády z jiných částí Slovenska. Vždycky mě umí správně nasrdiť, když slyším podceňující názory na krásu Karpat, ironii o jejich rázovitosti, divokosti a nadmořské výšce. Přitom právě nadmořská výška není zdaleka rozhodující. Členitost, malebnost a příjemné spojení lesa, čistiniek, panoramatických výhledů a historických památek dělají z Malých Karpat v mých očích jedno z nejkrásnějších slovenské pohoří. Dovolte tedy alespoň jeden tip na seznámení se s touto oblastí. Turistická ale i běžkařská trasa, či lépe řečeno hřebenovka z bratislavské Rače na Pezinská babu je známá od nepaměti a patří mezi nejoblíbenější. Vyráží se z lokality Bílý Kříž nad Raco po červené až na Pezinská Babu.Jde o orientačně jednoduchou trasu dlouhou přibližně 19 kilometrů. Za Bílým křížem se pokračuje lesním chodníkem na lokalitu Salaš. Dále pokračuje cesta na Kozí hřbet a na vrch Osel, odkud jsou skutečně velmi pěkné výhledy.Z Oslů se pokračuje postupným klesáním na Tři kamenné kopce odkud je to na Pezinská babu už nedaleko. Pokud ještě máte dostatek sil a čas, můžete pokračovat až do Modry. I takový jednodenní výlet vás určitě přesvědčí o tom, že i v okolí města jako je Bratislava se nachází množství velmi pěkných přírodních zákoutí.