Unikát dunajského nábřeží

Na bratislavské poměry jde o absolutní unikát, protože budova je nádherně obnovena. Zejména pokud se milovníci industriálních památek podívají na ještě stojící objekty Cvernovka na Trnavské a Svätoplukova ulici, Jurkovičova teplárna na Čulenova ulici, zda zavzpomínají na zbořenou továrnu Gumon.V roce 1985 vydala Městská správa památkové péče a ochrany přírody v Bratislavě sborník Technické památky v Bratislavě. Pravděpodobně dodnes nepřekonaný almanach technických památek v Bratislavě.
Přesto, že zde naleznete informace o budově přečerpávací stanice v Zimním přístavu, o přístavu samotném, o jeho nejimpozantnější dominantě - Skladě č.. 7, zde není žádné zmínky. Dnes už tato budova nepatří do přístavu. Byla zakomponována do čtvrti Eurovea, vyhnula se zboření, i dostavbě "auditoria", které mělo nahradit budovy Parku kultury a oddechu (který bez užitku a navzdory schválené asanaci stojí dále). Sklad č..7 se dokonce dočkal výrazné obnovy a na slovenské poměry až neuvěřitelně úspěšné a citlivé modernizace.



Národní kulturní památku, Sklad č.. 7, postavili v letech 1921 - 1922. Kdo byl autorem a stavitelem budovy bylo hádankou až do roku 2006. Teprve tehdy se podařilo pracovníkům Ústavu stavebnictví a architektury Slovenské akademie věd najít v archivu města Prahy projekt rekonstrukce objektu z roku 1948. Tento pravděpodobně vznikl z potřeby obnovy objektu poškozeného bombardováním rafinerie Apollo v roce 1944. Na základě předpokladu, že obnovu skladu provedla společnost, která budovu původně i postavila, pokračovalo pátrání po jejím autorovi v Praze. Tak se podařilo zjistit, že projekt připravila a stavbu i zrealizovala společnost Ing. Karla Skorkovského.Skorkovského firma vznikla v Praze již v roce 1911. Na Slovenku začala podnikat až v roce 1932. Na místě Zimního přístavu, který zde fungoval od konce 19. století, naplánovala skutečně unikátní stavbu. V sousedství dřevěných skladů a provizorních staveb se začala budovat stavba se železobetonovým skeletem. V Čechách tento konstrukční systém poprvé realizoval Ing. Stanislav Bechyně. V roce 1916 při stavbě automobilky Praga v Praze - Libni využil jako nosné prvky sloupy z ovinuté litiny as houbovými hlavicemi. Stejný typ sloupů se použil i při stavbě na nábřeží Dunaje.



Funkčně byly sloupy schopné snášet vysoké zatížení a současně neztratili nic ze své estetické hodnoty. Jejich mohutnost a rozmístění navozují pocit návštěvy interiéru gotické katedrály nebo rozlehlého paláce. Fasádu objektu a tedy jeho celý architektonický výraz dnes odborníci zařazují do klasicizujúcej moderny. Poněkud neobvyklé spojení slov. Moderna totiž transformovala do výrazových prostředků obdiv k technologickému pokroku a funkčně se mu podřizoval. Klasicismus zase vzdával hold prvkem klasické římské architektury v podobě honosných průčelí a tympanonem kde estetizmus šel ruku v ruce s funkcí objektu. Čtyřpodlažní objekt s dvěma bočními a jednou centrální věží, s funkčně členěným průčelím, vyhlídkovou terasou, skutečně tyto prvky spojuje. V harmonickém celku.Stavbu, v listopadu roku 1998 Slovenská plavba a přístavy, sp vyprázdnili a předali Ministerstvu kultury ČR. Podle původního záměru zde měla vzniknout galerie. Objekt začal pustnout a využití se dočkal pouze na krátkou dobu roku 2001. Americký filmaři ho využili jako kulisu při natáčení televizního seriálu Uprising o povstání v židovském ghettu ve Varšavě. V roce 2004 se jeho vlastnictví vrátilo zpět České plavbě a přístavem. O tři roky později začal s jeho skutečnou obnovou investor připravující výstavbu dnešního polyfunkčního komplexu Eurovea, protože získal celou plochu původního Zimního přístavu, který se tím úplně ztratil.


Těžko odhadnout čemuž můžeme více vděčit za to, že záměr o dostavbě jakéhosi "auditoria" k původní stavbě skladu nebyl realizován. Dostavba takové společenské haly by pravděpodobně původní budovu nenapravitelně sprznila. O to více může návštěvník obdivovat citlivou a přesto moderně pojatou obnovu tohoto průmyslového objektu.Na bratislavské poměry jde o absolutní unikát. Zejména pokud se milovníci industriálních památek podívají na ještě stojící objekty Cvernovka na Trnavské a Svätoplukova ulici, Jurkovičova teplárna na Čulenova ulici, Karfík Závod Mír na Vajnorské ulici, nebo si zavzpomínají na již zbourán objekt také národní kulturní památky továrny Gumon.