Památky války na Karolinská hlavicích

Karolinská Hlavice je nevysoký kopec za okrajem bratislavské městské části Dúbravka. Těsně pod jeho vrchol vede Brižitská ulice, která dostala jméno podle sousedního podvrcholu Karolinská Hlavice, Briza.
Ten se už pomalu ztrácí pod stále se rozšiřující zástavbou rodinných domů. Zda tento osud čeká i Karolinskou Hlavici je těžké odhadnout. Než však bude více zalesněným kopcem, domovem divokých prasat a srnčí zvěře, bude určitě i památníkem na roky 1914 a 1915, kdy zde probíhal neobvyklý stavební ruch. Nikoli z důvodu přípravy výstavby městských vil a rodinných domů. Stavělo se více dovnitř, pod zem. A stavěly se válečné opevnění.Opevnění v okolí BratislavyMyšlenka na vybudování bojového opevnění v okolí Bratislavy pochází ze začátku 20.století. Zprovoznění pevného mostu přes Dunaj, Mostu Františka Josefa, v roce 1890 bylo velkou výzvou pro vojenské stratégy. První koncepce na ochranu mostu a jeho okolí se objevily na Ministerstvu války Rakouska - Uherska již v roce 1902.



O tři roky později byl připraven generální projekt. Avšak až zhoršení mezinárodněpolitické situace v roce 1911 se stalo důvodem k plánování obrany Vídně formou tzv.. opevněných měst, správněji předmostí v městech Krems, Tulln, Vídeň, Bratislava, Komárno, Budapešť. Po terénní ohledání, která proběhla začátkem léta v okolí Bratislavy byl zpracován návrh, který doporučoval budování bojových opevnění, tzv.. kaveren, na svazích Malých Karpat v linii: Devínska Kobyla, Karolinská Hlavice, Železná studánka, Kamzík  23.srpna 1914 nařídilo Ministerstvo války zahájení opevňovacích prací, jejichž vedením bylo pověřeno Opevňovací stavební ředitelství" (Befestigungbaudirektion) a 1. října 1914 dosáhl počet pracujících na opevnění nejvyšší počet, až 6 000 mužů! Posádku opevnění v této době tvořila VIII. Domobraneckými teritoriální brigáda. K 1. říjnu 1915 bylo opevnění dokončeny.

Kaverny na svazích Malých Karpat

Kaverny jsou jednoznačně jedinečným dílem moderního fortifikačního stavitelství. Při výstavbě neexistoval žádný univerzální model. Kaverny budované na masivu Karolinská Hlavice představují dokonce úkryty těžkého typu. Jejich vybudování si vyžádalo kvalifikovaný přístup odborníků z oblasti vojenských obranných staveb i odborníků z řad dělostřeleckého vojska, hornictví a geografů. Ke kaverny patřily původně ještě různé další ženijní překážky (kolové zátarasy, záseky, barikády, minová pole a pod.), Které však byly většinou budovány z dočasných materiálů a dodnes se nezachovaly. Přesné datum a podrobnosti vzniku kaveren se (zatím) nepodařilo v archivní dokumentaci dohledat. Zatím je možné jejich výstavbu zařadit do období od 23. srpna 1914 do 1. října 1915.Kaverny byly zřejmě vybudovány podle taktického pokyny velících důstojníků na tomto úseku obrany, který asi stanovily i jejich architektonické řešení. S velkou pravděpodobností probíhaly opevňovací práce přímo pod dohledem nejvyššího velení Rakousko - uherské armády, protože linie opevněných kaveren byla budována ve směru předpokládaného pohybu nepřátelských vojsk na Vídeň. Kaverny obdobného typu jako se nacházejí v masivu Karolinská Hlavice byly identifikovány i na svazích Hundsheimer Berge nad rakouským městečkem Hainburg. Vzhledem k možnosti na Slovensku byl zvolen nejodolnější základní dostupný materiál - prostý beton, vyztužování ocelí. Realizovali se zemní a betonářské práce, pravděpodobně byly budovány i dřevěné konstrukce stěn a stropu. V skalních masivech byly provedeny i razičské práce využívající pevný skalní masiv jako prostor k vybudování místností sloužících k ukrytí vojáků, zvířat - koní i materiálu.

Mimořádnost těchto stavebních děl dokazují i ​​údaje o hloubce, do které musely být vybudovány pod povrchem země, aby odolaly dělostřelecké střelbě následujících ráží:
Granáty ráže do 210 mm - potřebná hloubka alespoň 7 metrů
Granáty ráže od 210 mm do 380 mm - potřebná hloubka alespoň 9 metrů
Granáty ráže 380 až 420 mm vyžadují hloubku alespoň 14 metrů.
Kaverny se staly jedním z nejbezpečnějších úkrytů živé síly a materiálu v horském terénu. Filozofie tohoto opevňovacieho systému zohledňovala požadavek, aby co nejmenší počet kaveren zajistil co největší počet bojových a logistických úkolů a co nejlépe chránil co nejvíce lidí a materiálu před účinkem dělostřelby, resp. leteckých útoků.



Tak jak to již válkách bývá, lidé míní, okolnosti mění. Opevnění vycházeli z technologických možností dělostřelectva na začátku války. Dostřel díl nepřesahoval v té době 6 km. V krátkém čase se však tato hodnota změnila na 9 km a kaverny už potřebám doby nevyhovovaly. Proto se jejich využití armáda vzdala již v roce 1916 a dokonce je většinou bezúplatně (někdy za 100 Korun) předala vlastníkem pozemků.
Horní konec Brižitskej uliceDnes tyto "díry", jak se mohou jevit neznalým turistům, představují unikátní památku na území Bratislavy. Jsou jedinečným dokladem technického řešení v méně dostupném terénu. Vždy šlo o lesy a příkré svahy, na kterých byly budovány. Celkový počet v bratislavské linii se odhaduje na více než 50. Přístupných a zachovaných je několik desítek. Pravdou však je, že bez průvodce je nemáte naději najít. Tento článek vypráví o třech z nich. Pokud se rozhodnete je navštívit stačí Vám zajít na horní konec Brižitské ulice. Sjet na zeleno značený turistický chodník a odbočit na první vlevo se odklánějící neznačkovanouz lesní stezku. Po asi 30 metrech uvidíte po levé straně méně nenápadný chodníček stoupající směrem nahoru na travnatou louku. Zde je první objekt. Výrazný vstupní portál byl vybudován z kvádrů vápence, který se těžil v Stockerauské vápence. K druhému objektu se dostanete když se vrátíte zpět na lesní stezku. Stačí jít stále přímo a po nějakých 15 minutách jste v cíli. Tento objekt prochází procesem obnovy.



Občanské sdružení Bunkry v současnosti odkopává naplavenou hlínu a připravuje jeho rekonstrukci do podoby v roce 1915. Nechybět by mělo dřevěné obložení vstupního zákopu, karbidové lampy osvětlující podzemní sál s délkou více než 17 metrů, exponáty připomínající původní výzbroj a výstroj rakousko-uherské armády. Se zpřístupněním tohoto muzea - ​​skanzenu (součástí by měl být i chodník zpřístupňující ostatní objekty, které běžný návštěvník v současnosti nenajde) se počítá k 100.-mu výročí vypuknutí 1. světové války. Bratislava se tedy může pyšnit jako jedno z mála míst v Evropě (ještě například italské Dolomity, francouzský Verdun, některá místa ve Slovinsku) původními památkami na první globální válečný konflikt.Pokud se těmto místům podaří navrátit původní podobu, tak jak se to podařilo vojenskému hřbitovu v Bratislavě - Kopčanech:, budeme moct být opravdu na co hrdí.